JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 715/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinné I., veř.obch. spol., pro 468.465,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. 34 E 374/2000, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 20 Co 444/2002-32, ze dne 28.srpna 2002, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 3.5.2000, č.j. 34 E 374/2000-3, kterým okresní soud nařídil podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 13.1.2000, č.j. 28894/00, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud uzavřel, že v exekučním řízení již nemůže přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, ani správnost postupu správního orgánu, který jej vydal, a že pro nařízení výkonu rozhodnutí není ani podstatné, zda se povinná domáhá přezkumu exekučního titulu a jaké jsou její majetkové poměry.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud měl při svém rozhodování zohlednit další usnesení obvodního soudu, kterým byl výkon rozhodnutí částečně zastaven a rozhodnuto, že výkon rozhodnutí bude nadále veden pro částku 334.465.- Kč. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu l7. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000). O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po l.l.2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3.5.2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod l5. zákona č. 30/2000 Sb.). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31.12. 2000 použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod l7. hlavy I, části dvanácté zákona č.30/2000 Sb.).

V takovém případě však dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o. s. ř.; podle jeho prvního odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinná nevznesla.

Protože dovolání přípustné podle žádného z uvedených ustanovení není, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku, protože oprávněné, která by měla nárok na jejich náhradu podle § 243b odst. 4, § 224 odst. l a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř., v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 31. August 2004