JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 697/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné M. H., zastoupené advokátem, proti povinnému G. B., zastoupenému advokátkou, pro 143.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 3111/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 2005, č.j. 13 Co 200/2005-45, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 1. 2004, č.j. 25 Nc 3111/2003-7, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2005, č.j. 25 Nc 3111/2003-24, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 11. 1999, sp. zn. 16 C 205/99, a podle usnesení krajského soudu ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 18 Co 850/2000, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. M. T., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny; námitku povinného ohledně částečné úhrady vymáhané pohledávky shledal v této fázi řízení bezvýznamnou.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z poučení obsaženého v napadeném usnesení a z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř.). Napadené usnesení (obsahující navíc nesprávné poučení o dovolání) mu nebylo doručeno na správnou adresu; místně příslušným soudem v této věci není Okresní soud v Karlových Varech, nýbrž Okresní soud v Klatovech. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že částečná úhrada vymáhané pohledávky není z hlediska podmínek pro nařízení exekuce právně rozhodná, neboť v takovém případě by mohla oprávněná požadovat totéž plnění dvakrát; proto není správné ani to, že odvolací soud neověřoval, kolik již povinný ve skutečnosti na vymáhanou pohledávku zaplatil. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že částečná úhrada vymáhané pohledávky není při nařízení exekuce relevantní a je důvodem podání návrhu na částečné zastavení exekuce.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V souzené věci dovolatel zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce se soud nezabývá tím, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli. Tento závěr je však správný a v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť tato okolnost je při nařizování exekuce bezvýznamná; je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69). Důvod zastavení exekuce pak bude zohledněn při rozhodování o nákladech řízení.

Námitkami, že odvolací soud nezkoumal, v jakém rozsahu byla vymáhaná pohledávka splněna, a že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže. Totéž platí o dovolacím důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř.

Z hlediska zásadního právního významu napadeného usnesení je bezvýznamná rovněž námitka nesprávnosti poučení o dovolání a námitka, že toto usnesení nebylo dovolateli doručeno na správnou adresu. Z ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2005, ostatně vyplývá, že doručující orgán může písemnost fyzické osobě doručit všude, kde bude zastižena; jestliže dovolatel napadené usnesení dne 30. 5. 2005 osobně převzal, považuje se toto za doručené bez ohledu na to, kde se tak stalo.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. August 2006