JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 62/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátem, proti žalované F. T. B.V., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 132/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2005, č.j. 18 Co 97/2005-49, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2005, č.j. 18 Co 97/2005-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem městský soud potvrdil rozsudek ze dne 23. 11. 2004, č.j. 11 C 132/2004-36, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce vedené u něj ve prospěch žalované proti povinnému R. V. pod sp. zn. Nc 949/2003. Na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal právní názor, že bylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů již vypořádáno, nelze vést exekuci proti jednomu z manželů na majetek, jenž podle vypořádání připadl druhému manželu. V souzené věci nicméně k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dosud nedošlo, neboť dohoda o jeho vypořádání, datovaná 20. 3. 1997, je ohledně movitých věcí neplatná vzhledem k tomu, že byla uzavřena před právní mocí rozsudku o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví (jež nastala dne 8. 4. 1997). Dne 24. 11. 1997 došlo pouze k ověření podpisů připojených k dohodě již 20. 3. 1997.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá žalobkyně, že odvolací soud posoudil otázku vypořádání movitých věcí v rozporu s hmotným právem. I kdyby movité věci nebyly mezi manžely V. platnou dohodou vypořádány, došlo dne 9. 4. 2000, tedy tři roky po právní moci rozsudku o zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví, k vypořádání zákonnou domněnkou podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Je ovšem přesvědčena, že bezpodílové spoluvlastnictví bylo vypořádáno již 24. 11. 1997; právní úkon tehdy uzavřený není potvrzením ve smyslu § 148 odst. 2 obč. zák., nýbrž dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tato dohoda nebyla uzavřena 20. 3. 1997, neboť toho dne nebyla podepsána; byl připraven pouze její předběžný nezávazný koncept. Byla podepsána až 24. 11. 1997, což jednoznačně vyplývá z ověřovacích razítek. Teprve v okamžiku připojení ověřených podpisů byla dovršena vůle manželů V. vypořádat zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví tak, jak je v textu dohody uvedeno. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dovolatelky a jejího manžela v rozporu s hmotným právem.

Podle § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.

V souzené věci dospěl odvolací soud k závěru, že bezpodílové spoluvlastnictví dovolatelky a R. V. vzhledem k neplatnosti dohody datované 20. 3. 1997 dosud nebylo vypořádáno. Pominul ovšem, že v takovém případě dojde k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví uplynutím tří let od jeho zániku na základě nevyvratitelné domněnky podle § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998. Jestliže odvolací soud věc z hlediska tohoto ustanovení neposoudil, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2334/2005).

Jen pro úplnost lze uvést, že v dovolacím řízení naopak neobstojí námitka (vznesená navíc teprve v dovolání, a tedy v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř.), že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla ve skutečnosti uzavřena až 24. 11. 1997. Touto námitkou – směřující proti správnosti skutkového zjištění odvolacího soudu – je uplatňován dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který však způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. být nemůže.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl nicméně uplatněn právem; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. September 2006