JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 5526/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné E. v. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné E., s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku ke dni 21. 6. 2006, pro částku 45.574,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 2 Nc 3238/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2007, č.j. 10 Co 839/2007-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části (tj. ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a výroku III., jímž byla oprávněná zavázána zaplatit soudnímu exekutoru náklady exekuce) potvrdil usnesení soudu prvního stupně z 2. 4. 2007, č. j. 2 Nc 3238/2003-31, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Otázku zásadního právního významu shledává mimo jiné v tom, že usnesení odvolacího soudu „řeší samotné stěžejní právní otázky v rozporu s hmotným i procesním právem.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení (i odvolacího), a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 14. December 2009