JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 55/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K., obchodní družstvo v Ú., proti povinnému L. F., za účasti manželky povinného J. F., prodejem nemovitostí pro 277.446,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, pod sp. zn. 15 E 35/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 4. 2002, č.j. 19 Co 141/2002-20, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 15. 2. 2002, č.j. 15 E 35/2002-9, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, podali povinný i jeho manželka dovolání, v nichž požádali o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů a přiznání osvobození od soudních poplatků. Jejich žádosti však okresní soud svým usnesením z 14. 9. 2004, č.j. 15 E 35/2002-60 (pravomocně dne 14. 7. 2005) zamítl.

Protože obě dovolání měla nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebyla ani sepsána advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by dovolatelé byli právnicky vzděláni, okresní soud je usnesením z 1. 9. 2005, č.j. 15 E 35/2002-72, doručeným oběma 9. 9. téhož roku, vyzval, aby si ve lhůtě 30 dnů od doručení zvolili zástupcem advokáta a zároveň je poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelé však vytčený nedostatek neodstranili.

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 23. February 2006