JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 474/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné V. K., zastoupené advokátem, proti povinnému Z. Š., pro 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 6140/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 27 Co 85/2005-26, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil bod II. výroku usnesení ze dne 16. 8. 2004, č.j. 25 Nc 6140/2004-4, jímž okresní soud exekuci (nařízenou tímto usnesením) ohledně částky 9.000,- Kč zastavil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněná nemá na smluvní úroky nárok, neboť ujednání o nich, obsažené ve smlouvě o půjčce (jež je součástí podkladového exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti), je vzhledem k sazbě 120 % ročně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

V dovolání – jehož přípustnost (implicitně) dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že podkladový exekutorský zápis splňuje všechny náležitosti vykonatelnosti. Věcnou správnost exekučního titulu – bez ohledu na to, o jaký typ titulu jde – soud není oprávněn přezkoumávat ani v řízení o zastavení exekuce. Vadami exekučního titulu odůvodňujícími zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. jsou pouze vady uvedené v § 261a o.s.ř., nikoli však jeho věcná nesprávnost. Nemá-li oprávněná na plnění vymožené exekucí nárok, je na povinném, aby se po provedení exekuce domáhal v nalézacím řízení vydání bezdůvodného obohacení. Smlouva o půjčce byla uzavřena ze svobodné vůle a se souhlasem obou smluvních stran. Navrhla, aby napadené rozhodnutí, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Právní závěr odvolacího soudu, že nemá-li dovolatelka na plnění vymáhané na podkladě exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle hmotného práva nárok, je to důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. a § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., je v souladu s ustálenou soudní praxí. Exekutorský zápis není rozhodnutím a není vybaven účinky právní moci a závaznosti pro účastníky a všechny orgány. Vymáhání plnění, na něž dovolatelka nemá nárok a které by byla povinna po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné a exekuci je v takovém případě vskutku nutno zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 30 pod zn. C 2921, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v Soudní judikatuře č. 1, ročník 2001 pod č. 15).

Z hlediska ustálené soudní praxe nelze nic vytknout ani závěru soudů obou stupňů, že ujednání smlouvy o půjčce o smluvních úrocích v sazbě 120 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, neboť mnohonásobně přesahuje obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému v tomto stadiu řízení náklady – podle obsahu spisu – nevznikly a oprávněná na ně nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. listopadu 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 01. November 2006