JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 411/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. L. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné M. K., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 27 E 1506/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2003, č.j. 18 Co 119/2003-17, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. prosince 2002, č.j. 27 E 1506/2002-8, kterým Okresní soud v Sokolově nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 14. 11. 2001, č.j. 12 C 157/2001-28, výkon rozhodnutí vyklizením bytu. Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení výkonu splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné a že oprávněná prokázala zajištění přístřeší pro povinnou.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledávala v nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. listopadu 2001, sp. zn. 12 C 157/2001, kterým soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, podala odvolání, o němž odvolací soud nerozhodl. Rozsudek tak není vykonatelný, a proto se nemohl stát podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatňovaným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Závěr, že k výkonu navržený rozsudek je vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda povinná napadla podkladový rozsudek odvoláním. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatelka vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda podala proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 11. 2001, č.j. 12 C 157/2001-28, odvolání, a předložila vlastní verzi skutku založenou na tvrzení, že odvolání podala a že o něm dosud nebylo rozhodnuto.

I když dovolatelka zpochybnila (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti rozsudku k tomu určeným důvodem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudovala na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud. Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelkou vytýkané pochybení soudu při šetření okolností podání opravného prostředku proti exekučnímu titulu), stejně jako případné vady uvedené v § 229 odst.1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vady, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.

Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 3, ani podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatelka výtku, že proti podkladovému rozhodnutí podala odvolání, vnesla do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělila do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Vydáno: 24. August 2004