JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 4067/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného JUDr. A. M., správce konkurzní podstaty úpadce K., spol. s r.o., proti povinnému P. W., zastoupenému advokátkou, pro částku 112.426,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 5305/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 12.3.2008, č. j. 20 Co 671/2007-32, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 1.3.2007, č.j. 69 Nc 5305/2006-6, kterým městský soud nařídil exekuci podle svého platebního rozkazu, sp. zn. 56 Ro 3770/95, který nabyl právní moci dne 29.12.1995. Svůj závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je pravomocný a formálně vykonatelný, odvolací soud odůvodnil mimo jiné tak, že „osoby fyzické jsou označeny v občanskoprávních vztazích jménem, příjmením a místem bydliště.“ Dotazem na městskou evidenci obyvatel (č.l. 30) „nebylo prokázáno, že by na adrese povinného byla v době doručování titulu hlášena k trvalému pobytu osoba stejného jména a příjmení, avšak jiného data narození.“ Odvolací soud uzavřel, že „identifikace osoby povinné v nalézacím řízení je natolik určitá, přesná a jednoznačná, že o identitě této osoby s dnešním povinným v řízení vykonávacím nemá odvolací soud pochybnosti.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., – aniž ovšem uvedl, v čem konkrétně má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v tom, že „nedostatečnou identifikací právních subjektů již v nalézacím řízení a následně ve vykonávacím řízení“ došlo k „záměně subjektů.“ Dovolatel dále uvádí, že nikdy nepodnikal a nikdy nevstoupil do žádného právního ani jiného vztahu s oprávněným. O existenci platebního rozkazu se dozvěděl až z exekučního rozhodnutí, s tím, že platební rozkaz mu nikdy nebyl doručován a nemohl tak nabýt právní moci. Není tedy „splněna ani materiální, natož formální stránka vykonatelnosti.“ Dovolatel navíc poukázal na nesprávné označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda je exekuce vedena vůči subjektu, který je v exekučním titulu označen jako povinný. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu doručeno nebylo.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu /viz první odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí/) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.

Dovolatel dále namítal nesprávné označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, kdy odvolací soud uvedl, že „v projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 23.10.2006, č.j. 56 Ro 3770/95, který nabyl právní moci dne 29.12.1995.“ V tomto případě jde o zřejmou chybu v psaní (kterou bylo uvedeno nesprávné datum vydání exekučního titulu), neboť z potvrzení Městského soudu v Brně z 29.1.2007, jímž je opatřeno vyhotovení platebního rozkazu u č.l. 40, je zjevné, že platební rozkaz byl vydán 1.12.1995, zatímco den 23.10.2006 je pouze datem vydání tzv. doložky právní moci. Pod sp. zn. 56 Ro 3770/95 byl tedy dne 1.12.1995 vydán platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 29.12.1995 – a touto spisovou značkou a datem nabytí právní moci byl exekuční titul označen i v usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce. Shoda existuje i mezi žalovanou a poté exekucí vymáhanou částkou. Není pak – zvláště vzhledem k neexistenci žádného jiného rozhodnutí mezi účastníky – pochyb o tom, že odvolací soud označil jako exekuční titul právě tento platební rozkaz, byť u něj uvedl nesprávné datum vydání.

Pokud jde o námitku promlčení, ta nemůže mít význam již v řízení o nařízení exekuce, nýbrž teprve v řízení o jejím zastavení (srov. zprávu Cpj 159/79, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21, str. 189/527).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 29. June 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč