JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 4034/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné V. d. z., zastoupené advokátem, proti povinnému J. H., za účasti vydražitele V. Z., a věřitele Č. s. s., a.s., pro 16.530,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 2526/2005, o dovolání Mgr. M. T., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2007, č. j. 15 Co 215/2007-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 1. 2007, č. j. Nc 2526/2005-23, ve výrocích, jimiž okresní soud z rozdělované podstaty 195.748,12 Kč uspokojil zčásti pohledávku zástavního věřitele Č. s. s., a.s. a oprávněnému a exekutorovi nepřikázal žádnou částku. Odvolací soud zejména uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce patří do „třetí“ skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), v níž se uspokojuje pohledávka oprávněného, neboť pohledávka exekutora je tím, že exekuce byla nařízena i k vymožení jeho nákladů, připodobněna k pohledávce oprávněného.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda náklady exekuce vzniklé v exekučním řízení při prodeji nemovitosti povinného a náležející soudnímu exekutorovi, který provádí dražbu, lze posuzovat stejně jako náklady řízení vzniklé státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, a lze je tak zařadit do první skupiny podle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas s bodem XVIII. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, postup podle něj vede k nezákonné diskriminaci exekutora. Má za to, že Nejvyšší soud přehlédl ustanovení § 270 odst. 1 o.s.ř., podle kterého řízení o výkon rozhodnutí slouží, stejně jako exekuční řízení, také vymožení nákladů řízení a není proto důvod, aby náklady státu na výkon rozhodnutí byly posuzovány jinak než náklady soudního exekutora na provedení exekuce. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního právního významu, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k takovému závěru dospět nelze.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů vskutku sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty, a to ve „třetí“ skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), v níž se uspokojuje pohledávka oprávněného. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v projednávané věci.

Pro úplnost je třeba dodat, že změna zákona č. 120/2001 Sb. provedená zákonem č. 347/2007 Sb. s účinností od 1. ledna 2008 na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod č. 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 28. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin