JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 40/2006

Právo nájemce na odvolání proti usnesení o příklepu z důvodu nedoručení dražební vyhlášky

Právní věty

  1. Osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ, na které se nevztahuje § 336k odst. 1 OSŘ, mohou podat odvolání proti usnesení o udělení příklepu jen z důvodu, že se nezúčastnily dražebního jednání, protože jim nebyla doručena dražební vyhláška. Není-li tento odvolací důvod dán nebo podají-li tyto osoby odvolání z jiného důvodu, odvolací soud usnesení o příklepu potvrdí.

20 Cdo 40/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné D. H., proti povinným 1) L. P., a 2) E. P., pro 166.709,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 9 Nc 872/2002, o dovolání Zemědělského družstva \"A.\" se sídlem v B., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2005, č.j. 40 Co 759/2005-48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud s odkazem na ustanovení § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl odvolání Zemědělského družstva \"A.\" (zástavního věřitele) proti usnesení ze dne 9. 5. 2005, č.j. 37 Ex 932/02-11 (exekučního spisu), jímž Mgr. P. K., soudní exekutor (dále jen „exekutor“), udělil příklep označených nemovitostí vydražiteli obci B. Ze spisu (doručenky) zjistil, že Zemědělskému družstvu \"A.\" byla dražební vyhláška řádně doručena do vlastních rukou (ke tvrzení, že v obálce byl „pouze jeden list kancelářského papíru formátu A4, který byl jednostranně potištěný a jehož druhá strana byla prázdná, a který nebyl opatřen podpisem exekutora a nebyl opatřen úředním razítkem exekutora“, nenabídl odvolatel důkazy), takže legitimace k podání odvolání ve smyslu ustanovení § 336k odst. 2, věty druhé, o.s.ř. mu nenáleží.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo Zemědělské družstvo \"A.\" dovoláním, jímž tvrdilo, že dražební vyhláška pro opakovanou dražbu (usnesení exekutora ze dne 22. 3. 2005, č.j. 37 Ex 932/02-9) mu byla doručena „bez své druhé strany, která obsahovala články … IV., V., VI. a VII.“. Proto také, pokračuje dovolatel, „chybělo poučení o možnosti podat opravný prostředek, chyběl otisk úředního razítka a podpis exekutora, resp. exekutorem pověřené osoby“. Tímto způsobem byl dovolatel jako zástavní věřitel vyloučen z účasti na dražbě. Odvolacímu soudu vytknul, že nenařídil ve věci jednání, při němž by důkaz k prokázání svého tvrzení mohl nabídnout, a to fotokopii dražební vyhlášky bez zadní strany, kterou obdržel. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí exekutora a věc vrátil exekutorovi k dalšímu řízení.

Dovolací soud se nejdříve zabýval tím, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení § 336k odst. 2, věty druhé, o.s.ř. omezuje osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy i osoby, které již přihlásily své pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly, v užití odvolacích důvodů; odvolání proti usnesení o příklepu mohou odůvodnit toliko tím, že se nezúčastnily dražebního jednání, protože jim nebyla doručena dražební vyhláška. Zjistí-li odvolací soud, že tento důvod není dán, usnesení soudu prvního stupně o udělení příklepu potvrdí (odmítnutí odvolání by připadalo v úvahu za situace, kdy by odvolatel nebyl osobou uvedenou v § 336c odst. 1 písm. a/ o.s.ř., což v daném případě odvolací soud nedovodil). Dovolací soud proto s rozhodnutím nakládal jako s usnesením, kterým – z obsahového hlediska – byl potvrzen příklep vydražiteli.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně (exekutor, viz § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí (exekuci, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o.s.ř.), je použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci).

Dovolatel – jak se podává z obsahu dovolání – prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, nýbrž po předložení vlastní verze skutku (co bylo v obálce zásilky, kterou 24. 3. 2005 převzal) vytýká odvolacímu soudu, že nenařídil jednání a neposkytl tak dovolateli prostor k prokázání jeho tvrzení.

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost může být založena toliko ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nejsou – zpravidla – uplatnitelné námitky týkající se vad řízení skutkové povahy, jež odpovídají dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; právě taková argumentace je výlučně obsahem dovolání.

Absence dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; dovolatel na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. října 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 19. October 2006
Vloženo: 04. October 2010

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás