JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 331/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. d. ú. a S. v. p., proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, pro 3.078,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 9 E 68/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2005, č.j. 5 Co 1468/2005-9, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 2. 2005, č.j. 9 E 68/2005-3, kterým Okresní soud ve Strakonicích nařídil podle rozhodnutí oprávněného ze 7. 9. 2004, č.j. 31/2004, k vymožení pohledávky 3.078,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, na který má povinný nárok u plátce České správy sociálního zabezpečení v P., a uložil mu zaplatit státu soudní poplatek 300,- Kč. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny (§ 251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (povinnému bylo doručeno 20. 9. 2004, právní moci nabylo 6. 10. 2004 a lhůta k plnění uplynula 15. 10. 2004). Věcné výhrady měl povinný uplatnit v odvolání proti podkladovému rozhodnutí, které však – jak odvolací soud zjistil – nepodal.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a v usneseních soudů obou stupňů je oprávněný označen vadně. V Č. kraji – tvrdí dovolatel – existuje jednak Dětský diagnostický ústav, jednak Výchovný ústav pro děti a mládež a Středisko výchovné péče pro děti a mládež, se sídlem v Š. D. Z toho dovozuje, že výkon rozhodnutí byl nařízen ve prospěch „neexistujícího subjektu,“ resp. nepřesně označeného subjektu, a na základě exekučního titulu vydaného „neexistujícím subjektem.“

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (zde s námitkou, že v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je oprávněný nesprávně označen, což se podle dovolatele promítlo i v záhlavích rozhodnutí soudů obou stupňů), je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu; konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah.

Do řízení o výkon rozhodnutí se nepřenášejí případné vady řízení nalézacího; námitka dovolatele, že subjekt, který vydal exekuční titul, byl nesprávně označen, mohla být významná toliko v řízení o opravném prostředku proti němu.

Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost relevantních zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 3, ani podle § 241a odst 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Tvrzení, jež zakládají dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., vnesl povinný do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by je vtělil do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. November 2006