JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 3267/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinnému E., spol. s r.o., zastoupenému advokátem, pro částku 98.537,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 E 1186/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č. j. 15 Co 549/2007 - 59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2002, č. j. 2 E 1186/2002 - 10, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 18 Cm 348/97, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 98.537,76 Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů předcházejícího řízení ve výši 17.794,- Kč a nákladů řízení o výkon rozhodnutí ve výši 11.770,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí považoval za splněné, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek nabyl (formální) vykonatelnosti, jelikož byl povinné právnické osobě doručen - v souladu s ustanovením § 47 odst. 4 věty druhé o. s. ř. ve znění účinném v době jeho doručování, tj. v lednu 2002 - náhradním způsobem, tedy opětovným doručením na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku.

Usnesení odvolacího soudu napadl v plném rozsahu povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam tohoto rozhodnutí spatřuje ve výkladu § 47 odst. 1 a 4 o. s. ř., „týkajícího se doručování rozhodnutí právnickým osobám, a to zejména v návaznosti na změny v legislativní úpravě“. Namítá, že o existenci „údajné“ pohledávky se dozvěděl až z usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť doručování podkladového rozhodnutí neprobíhalo řádně v souladu s tehdy platným § 47 o. s. ř., a usnesení (správně rozsudek) tak nenabylo právní moci a není vykonatelné. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v nesprávné aplikaci § 47 odst. 4 druhé věty o. s. ř. namísto věty první tohoto ustanovení, když kontaktní adresy na členy statutárního orgánu povinného jsou uvedeny v obchodním rejstříku. Dále povinný odvolacímu soudu vytýká, že se při výkladu tehdy platného § 47 odst. 4 o. s. ř. nevypořádal s navazujícím § 21 o. s. ř.

Dovolání není přípustné.

Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích - dovolatelem užitého - důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí na základě provedeného „šetření“ mít k dispozici potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění učiněné z obsahu nalézacího spisu, že vykonávaný rozsudek se opakovaně nepodařilo povinnému doručit, jelikož ten se na adrese svého sídla zapsaného v obchodním rejstříku nezdržoval, a že nalézacímu soudu nebylo podle obsahu spisu známo, která fyzická osoba je za povinného oprávněna před soudem jednat. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovéto dovolací důvody však jsou k založení přípustnosti podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilé.

Pro úplnost se zdůrazňuje, že spatřuje-li povinný (posuzováno podle obsahu dovolání) vadu řízení v tom, že se soud nepokusil podkladový rozsudek doručit jeho jednateli, jenž mu musel být znám, pak se mýlí, jelikož takovouto povinnost má soud pouze tehdy, je-li mu fyzická osoba oprávněná za osobu právnickou jednat známa „podle obsahu spisu“ (srov. dikci první věty ustanovení § 47 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném v době doručování rozsudku); nalézací soud tedy nemá povinnost provádět v tomto směru šetření, např. zjišťovat takovouto fyzickou osobu dotazem u rejstříkového soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 374/2005).

I když tedy dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Protože dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení občanský soudní řád nepřipouští (srov. § 236 až § 239 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. July 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin