JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 3116/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci žalobkyně J. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, o vyloučení nemovitosti z exekuce, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 108/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27.2.2007, č.j. 57 Co 74/2007-67, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. K., Ph.D.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala návrh na vyloučení v žalobě označené nemovitosti (rodinného domku) z exekuce vedené pod sp. zn. 46 Nc 826/2004 u Okresního soudu v Karviné proti jejímu manželovi V. T. na základě rozsudku Okresního soudu v Karviné z 9.12.2002, č. j. 29 C 91/98-166 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 2.12.2003, č. j. 15 Co 266/2003-184, jímž byl povinný zavázán zaplatit žalovanému částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila s poukazem na ustanovení § 267 odst. 2 o.s.ř. názorem, že „nařízeným výkonem rozhodnutí byl postižen majetek, patřící do bezpodílového spoluvlastnictví (nyní SJM) manželů M., přičemž vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z nich, V. M., při používání majetku, který náležel výhradně jemu. Rodinný domek byl postaven na parcele č. 2583/2 vlastněné výlučně povinným, který s touto disponoval (používal) v souvislosti s realizací stavby tohoto domu, jehož zhotovení si objednal.“

Rozsudkem z 20.9.2006, č. j. 19 C 108/2005-55, okresní soud excindační žalobě vyhověl s odůvodněním, že sice „rodinný domek prokazatelně patřil do společného jmění manželů M., jelikož byl pořízen zčásti z jejich společných prostředků, že však stavební povolení i kolaudační rozhodnutí na stavbu bylo vydáno pouze manželu žalobkyně jako stavebníkovi, jelikož byl výlučným vlastníkem pozemkové parcely, na níž měla být stavba umístěna. Jestliže manžel žalobkyně vystupoval jako jediný stavebník a též objednatel ve vztahu ke zhotoviteli, pak činil správní, respektive občanskoprávní úkony, jimiž byl nemovitý majetek do SJM teprve získáván.“

K odvolání žalovaného krajský soud rozsudkem z 27.2.2007, č. j. 57 Co 74/2007-67, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Se soudem prvního stupně se shodl pouze v závěru, že předmětný rodinný domek skutečně patřil do SJM manželů M. Podle odvolacího soudu však již nelze přisvědčit závěrům okresního soudu, že nemovitost nelze postihnout exekucí vedenou proti manželovi žalobkyně k vymožení pohledávky žalovaného, vzniklé právě za práce při zhotovení stavby, a to z důvodu, že stavebníkem (objednatelem) a tedy smluvní stranou smlouvy o zhotovení stavby byl pouze manžel žalobkyně. Zhotovení nové věci nelze za právní úpravy, podle níž stavba není součástí pozemku, považovat za „nakládání s pozemkem jako výlučným majetkem jen jednoho z manželů.“ Kromě toho zde ovšem není překážky pro nařízení exekuce také „se zřetelem k ustanovení § 262a odst. 1 věty první o. s. ř.,“ podle něhož lze výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.

V dovolání žalobkyně namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v (podle jejího názoru nesprávné) aplikaci ustanovení § 262a odst. 1 písm. b) o. s. ř. namísto správného použití § 267 odst. 2 o. s. ř. Manžel žalobkyně měl ve svém výlučném vlastnictví pozemek, na němž byla později postavena stavba, „většinou financovaná z finanční výpomoci jeho rodičů, a až 13.5.1996, tedy v konečné fázi stavebních prací, byla převedena členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu ve společném jmění manželů M., a tím byla předmětná nemovitost získána do jejich společného jmění, kdy ovšem závazek manžela žalobkyně vznikl dávno před tím, a hlavně při používání majetku (pozemku), jenž náležel výhradně povinnému, manželovi žalobkyně, který jej nabyl darem a za majetek náležející do jeho výlučného majetku.“

Dovolání (přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.

Dovolatelka předně vychází z nesprávného názoru, že důvodem k vyhovění excindační žalobě by měla být skutečnost, že manželův závazek vznikl „dávno před tím, než byla předmětná nemovitost získána do SJM“ (což byl podle jeho – nesprávného – názoru okamžik, kdy na výstavbu rodinného domku, do té doby financovanou jeho rodiči, byly použity (i) prostředky získané převodem společných členských práv a povinností obou manželů k družstevnímu bytu. I samotnou žalobkyní prosazované ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. totiž za jedině relevantní považuje okamžik jiný, a to okamžik vzniku vymáhaného závazku jen jednoho z manželů za trvání manželství (kterýžto předpoklad – a nepopírá to ani samotná žalobkyně – byl v souzené věci splněn); okolnost, že vymáhaný závazek vznikl před zhotovením věci, jež se pak stala součástí SJM, je nerozhodná.

I druhý názor, z nějž vychází žalobkyně, je mylný. Celá žaloba je totiž postavena na nesprávné konstrukci, že stavbu rodinného domku patřícího do společného jmění manželů, byla-li provedena na parcele ve výlučném vlastnictví povinného, možno kvalifikovat podle § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř. jako případ, kdy vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který náležel výhradně povinnému (srov. závěr 3. bodu II. části žaloby, kde dovolatelka výslovně uvádí, že „má na mysli výše zmíněnou parcelu č. 2583/2 vlastněnou výlučně povinným, který s touto disponoval (používal) v souvislosti s realizací stavby rodinného domu, jehož zhotovení si objednal.“

Byl-li totiž rodinný domek patřící do SJM postaven na parcele ve výlučném vlastnictví manžela žalobkyně (byla-li tedy věc zhotovena /oba tučně vytištěné pojmy jsou vidu dokonavého/), nelze takovýto případ podřadit pod pojem „při používání majetku“ užitý v ustanovení § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř., jenž je naopak vidu nedokonavého. Pro ilustraci nesprávnosti žalobní konstrukce lze použít např. situaci, kdy za „používání majetku“ (pozemku) ve smyslu § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř. by pak bylo možno (a nutno) považovat i případy, kdy by na pozemek byla (i v průběhu jen několika hodin) umístěna montovaná chatka. Ostatně sama žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že „manžel měl ve svém výlučném vlastnictví pozemek, na němž byla později postavena stavba“. Kromě argumentace výkladem jazykovým však zde je argument daleko zásadnější. Při výkladu ustanovení § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř., jak jej podává žalobkyně, by totiž byl podstatně zúžen prostor pro aplikaci ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř. sloužícího k ochraně věřitelů.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšnému žalovanému podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 4 500,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 8 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), sníženou o 50% podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 912,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. září 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 17. September 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-