JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 300/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněné České republiky - Krajského soudu v H. K., proti povinnému J. Č., zastoupenému advokátem, o zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro částku 54.744,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 E 274/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2007, č. j. 21 Co 356/2007 - 24, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 5. 2007, č. j. 28 E 274/2007- 16, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí nebyly splněny, neboť povinný v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí netvrdil ani neprokázal, že by pohledávku uhradil, ani že by po dobu jednoho roku nepobíral mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být prováděny srážky (§ 290 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má věci samé po právní stránce zásadní význam. Namítá, že soud nevzal v úvahu, že je nemajetný, má mnoho dalších závazků, nemá jiný příjem než vyplácený mu V. s., který nedosahuje částky životního minima, navíc má platit za nekvalitní služby ustanoveného obhájce, což samo o sobě postačuje k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Soud proto měl na základě těchto skutečností „v souladu s § 269 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí i bez návrhu“. Dále odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci § 290 o. s. ř. z důvodu, že „příjmy, kterých dosahuje, jsou v takovém rozsahu, že z nich nelze srážky provádět vůbec nebo se jedná o tak zanedbatelné částky, že náklady spojené s výkonem rozhodnutí budou vyšší než získaný výtěžek“. Protože povinný byl rozhodnutími soudů obou stupňů „zkrácen na svých ústavně zaručených právech a svobodách, garantovaných mimo jiné Ústavou a Listinou základních práv a svobod“, navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezil. Namítá-li v dovolání z hlediska dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že odvolací soud nesprávně aplikoval § 290 o. s. ř., jde o námitku nedůvodnou, neboť z potvrzení V. V. ze dne 6. 6. 2007 o výši jeho příjmů, nevyplývá skutečnost, že by po dobu jednoho roku nepobíral mzdu buď vůbec nebo v takové výši, aby z ní nemohly být srážky prováděny (srov. např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/1966). Stejně tak nemůže být dán ani důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jelikož povinný (který v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pouze citoval § 268 o. s. ř. a v odvolání § 268 odst. 1 o. s. ř.), aniž blíže rozvedl konkrétní okolnosti relevantní pro zastavení výkonu rozhodnutí podle tohoto ustanovení, ani netvrdil, že mu již je znám konkrétní výtěžek provedeného výkonu rozhodnutí, z něhož by bylo zřejmé, že nebude vyšší než náklady výkonu rozhodnutí a že tedy pohledávka oprávněného nebude ani zčásti uspokojena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3494/2006). Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 290 odst. 1 o. s. ř. ani podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (i když to v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvedl, neboť to povinný v odvolání ani nenamítal) nebyly splněny.

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. [ani podle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v dané věci nejde o nařízení výkonu rozhodnutí, nýbrž o jeho zastavení], ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. July 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-