JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2916/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné H. C., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. H., pro 24.222,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. Nc 4354/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2007, č. j. 12 Co 266/2007-43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. Nc 4354/2003-24, zastavil k návrhu oprávněné exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. Nc 4354/2003-4 (výrok I.) a zavázal povinného k úhradě nákladů soudního exekutora ve výši 4.840,- Kč (výrok II.).

K odvolání soudního exekutora krajský soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že k úhradě nákladů exekuce ve výši 4.840,- Kč zavázal oprávněnou, ve zbytku usnesení potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že oprávněná sama navrhla zastavení exekuce, čímž procesně zavinila, že exekuce byla zastavena, a je tak povinna podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a hradit náklady exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním směřujícím toliko do té části výroku, jíž byl změněn výrok o nákladech soudního exekutora.

Dovolání je nepřípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatelky, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 05. March 2009