JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2784/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A-V.-Ing. Z. M., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. O. H., zastoupenému advokátkou, za účasti manželky povinného K. H., pro 407.399,95 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 26 E 59/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2005, č.j. 10 Co 371/2005-125, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.780 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2002, č.j. 26 E 59/2002-6, ve spojení s usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. 26 E 59/2002-42, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2003, č.j. 26 E 59/2002-68, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 19 Cm 376/99, k vydobytí pohledávky 407.399,95 Kč s 18 % úroky od 18. 12. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (35.646,- Kč) a nákladů výkonu (26.955,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§ 251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Z nalézacího spisu – dokladu o doručení (tzv. dodejky) – odvolací soud zjistil, že podkladový rozsudek byl povinnému doručován prostřednictvím pošty dne 16. 2. 2002; protože adresát nebyl v místě doručení (O. 1, M. 1) zastižen, ačkoli se tam zdržoval, byla mu písemnost tentýž den uložena na poště O. 2 a tato skutečnost mu byla oznámena. Protože dodejka obsahuje všechny potřebné údaje (datum doručování, oznámení o uložení zásilky, otisk razítka pošty a podpis pracovníka pošty, který doručování prováděl), má charakter veřejné listiny. Z dokladu o doručení vyplývající skutečnost, že se 16. 2. 2002 v místě doručování zdržoval, není s to vyvrátit tvrzení povinného, že bydlel v obci D., doložené výpisem z katastru nemovitostí (o vlastnickém právu k domu č.p. 884). Rozsudek, jehož výkon oprávněná navrhla, byl tedy povinnému řádně doručen (§ 46 odst. 4, 5 občanského soudního řádu ve znění účinném do …).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně (formální) vykonatelnosti exekučního titulu, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Od roku 1999 se nezdržuje na adrese svého trvalého bydliště (O. 1, M. 1), kam mu byla písemnost doručována, ale bydlí v domě č.p. 884 v obci D., jehož je – spolu s manželkou – vlastníkem. Za této situace se podle dovolatele nemohla uplatnit fikce doručení písemnosti uložením podle § 46 odst. 4 tehdy platného občanského soudního řádu. Odvolacímu soudu dále vytýká, že rozhodl bez jednání (jen na základě listinných důkazů), a pominul, že o okolnostech doručení mohly vypovídat manželka a děti J. a P. H. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatel (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl, je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že se povinný 16. 2. 2002 zdržoval v místě, kam mu držitel poštovní licence (pošta) doručoval zásilku se stejnopisem rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, č.j. 19 Cm 376/99-31. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud okolnosti, za nichž mělo dojít k (náhradnímu) doručení rozsudku, nezjišťoval a předložil vlastní verzi skutku, založenou na tvrzení, že od roku 1999 – tedy ani ve výše uvedený den, který je v daných souvislostech rozhodný – se v místě doručení nezdržoval.

I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti podkladového rozsudku k tomu určeným důvodem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud. Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu), stejně jako případné vady uvedené v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení; výše odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bodu 1., § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 4.705,- Kč. Součástí nákladů oprávněné je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§ 270 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 30. August 2006