JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 278/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P., akciové společnosti, zastoupeného advokátem, proti povinné I. K., pro 808,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 E 438/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 29 Co 238/2005-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Povinná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 1. 2005, č.j. 53 E 438/2002-30, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 podle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl její odvolání proti usnesení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).

Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde vyjmenovány.

Přípustnost dovolání rovněž nevyplývá z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).

Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka na jejich náhradu nemá právo a oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. April 2006