JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 268/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T. L., zastoupeného advokátkou, proti povinnému A. M., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného M. M., pro 600.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 19 E 1431/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, č.j. 56 Co 287/2005-266, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 12. 2004, č.j. 19 E 1431/95-252, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného jeho usnesením ze dne 25. 1. 1996, č.j. 19 E 1431/95-12). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitky povinného ohledně neexistence vymáhané pohledávky jsou ve vykonávacím řízení bezvýznamné a měly být uplatněny v řízení nalézacím.

V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Setrvává na svém přesvědčení, že výkon rozhodnutí musí být zastaven, neboť vymáhaná pohledávka nikdy neexistovala a exekuční titul byl získán na základě jednání, za něž byl jednatel původní oprávněné M. T. trestně stíhán. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Námitkou, že vymáhaná pohledávka nikdy neexistovala a exekuční titul byl vydán v důsledku trestného činu, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k výkonu navrženého platebního rozkazu. Tu však – podle ustálené soudní praxe – v řízení o výkon rozhodnutí již nelze přezkoumávat; obsahem exekučního titulu je soud v tomto řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Námitky směřující proti věcné správnosti exekučního titulu lze uplatnit pouze v řízení, v němž byl vydán; okolnost, kdy se dovolatel dozvěděl o skutečnostech, jež podle něj prokazují neexistenci vymáhané pohledávky, je v této souvislosti nerozhodná.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je („za podmínek podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.“) přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinný na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. August 2006