JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 263/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. J. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. Č., pro 3.671,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 4434/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.7.2005, č.j. 53 Co 245/2005-14, takto:

I. Dovolá ní se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž poukazoval na to, že vymáhaná pohledávka byla již zaplacena „duplicitně“ a že výkon rozhodnutí neměl být nařízen.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií /dovolání je nebo není přípustné jako takové/, která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o.s.ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Usnesením, jímž krajský soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zastavil k návrhu oprávněného výkon rozhodnutí, újma povinnému způsobena nebyla, ani být nemohla; z pohledu ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. je tedy dovolání v souzené věci subjektivně nepřípustné. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a z 28.7.1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 3/1998 a 1/2000 pod poř. č. 28 a 11).

Protože v daném případě dovolání podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o.s.ř. jako (subjektivně) nepřípustné odmítl. Přitom nebylo zapotřebí zastoupení povinného advokátem (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.)

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, o.s.ř.; oprávněnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 27. July 2006