JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2459/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného A. G., zastoupeného advokátem proti povinnému F. S., pro pohledávku 6.939.195,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 6801/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 31. 3. 2005, č. j. 56 Co 129/2005-71, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 3. 2005 č. j. 56 Co 129/2005-71 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze 16. 6. 2004, č. j. 15 Nc 6801/2004-19, jímž okresní soud nařídil exekuci (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z 25. 9. 2001 sp. zn. Nz 183/01, N 193/01, sepsaného Mgr. S. S., notářkou, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 6.936.195,- Kč), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že je-li notářský zápis exekučním titulem pouze tehdy, obsahuje-li jako veřejná listina splňující zákonem stanovené formální požadavky také dohodu oprávněného a povinného ze závazkového právního vztahu o náležitostech podle § 71b písm. a-e) notářského řádu a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu podle písm. f) téhož ustanovení, pak je pojmově vyloučeno, aby notářský zápis, sepsaný za účasti konkrétního oprávněného a povinného z určitého závazkového vztahu mohl být podkladem pro exekuci, v níž jako účastníci vystupují osoby odlišné od účastníků notářského zápisu. Podle krajského soudu lze uzavřít, že při použití slovního spojení „přechod povinnosti anebo přechod či převedení práva“ v ustanovení § 36 odst. 3 exekučního řádu jde o právo či povinnost hmotněprávní (v daném případě je tímto právem právo na plnění z ručitelského závazku, zajišťujícího hlavní závazek mezi věřitelem Ing. M. Ť. a dlužníkem J. V.). Notářský zápis, pokračuje odvolací soud, ovšem není hmotněprávním titulem ke vzniku závazku a nemůže tedy být ani titulem ke změně jeho subjektů. Předmět notářského zápisu tudíž „převést“ na jiný subjekt nelze a předpoklady pro nařízení exekuce podle § 36 odst. 3 exekučního řádu tak nebyly v daném případě splněny.

V dovolání (viz zejména bod III., písm. b/ a c/ na jeho straně 3. a 4. /viz čl. 88 a 89 spisu/) oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje ve výše uvedeném právním závěru odvolacího soudu, že je pojmově vyloučeno, aby notářský zápis … mohl být podkladem pro exekuci, v níž jako účastníci vystupují osoby od účastníků notářského zápisu odlišné. Oprávněný zdůrazňuje, že soud prvního stupně svým usnesením ze 6. 11. 2003, č. j. 15 Nc 6049/2001-30 v exekučním řízení jiném, avšak souvisejícím, zahájeném k návrhu právního předchůdce oprávněného (Ing. M. Ť.) a vedeném k vymožení téže pohledávky prodejem týchž nemovitostí proti právnímu předchůdci povinného (společnosti P. Š. – F, s. r. o.) rozhodl podle § 107a o. s. ř. o procesním nástupnictvím oprávněného (čl. 10 předmětného spisu 15 Nc 6801/2004) na základě smlouvy z 11. 9. 2003 o postoupení předmětné vykonatelné pohledávky (čl. 11, 12); odvolacímu soudu vytýká, že ten – v rozporu se závěry učiněnými soudem prvního stupně a aniž by si pro případ jakýchkoli pochybností o postoupení práv spojených s předmětnou vykonatelnou pohledávkou na oprávněného vyžádal doložení této skutečnosti, tedy cesse – dovodil, že oprávněný údajně není majitelem předmětné pohledávky, neboť v tomto exekučním řízení nepřednesl příslušné tvrzení a nenabídl ani důkaz o něm. Oprávněný však přechod pohledávky z Ing. M. Ť. na sebe tvrdil již v návrhu na nařízení exekuce (viz jeho bod IV. na str. 3) a cessi také doložil, a to jak usnesením podle § 107a o. s. ř. vydaném 6. 11. 2003 v souvisejícím řízení sp. zn. 15 Nc 6049/2001 (viz jeho opis na čl. 10), tak postupní smlouvou na čl. 11, 12.

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/ a § 238a odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, a k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu zejména právní závěr odvolacího soudu, že „notářský zápis sepsaný za účasti konkrétního oprávněného a povinného z určitého závazkového vztahu je nezpůsobilý být podkladem pro exekuci, jejímiž účastníky jsou osoby od účastníků notářského zápisu odlišné“.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nejvyšší soud ve svém usnesení z 29. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 986/2005, dovodil nesprávnost závěru Krajského soudu v Ústí nad Labem (vyvozeného v jeho usnesení z 30. 3. 2004, č. j. 9 Co 1053/2003-28 ze zásady, že notářský zápis nemá hmotněprávní povahu), podle něhož „dojde-li k převodu pohledávky na jiného, nemůže být notářský zápis pro nového věřitele titulem“. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí (i s poukazem na své usnesení z 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15) vysvětlil, že důsledkem procesněprávního charakteru tohoto typu exekučního titulu je pouze to, že případná neexistence nároku podle hmotného práva není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nýbrž jen k zastavení (podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) exekuce již nařízené. K obdobnému závěru o způsobilosti notářského zápisu být podkladem pro exekuci s účastníky jinými Nejvyšší soud dospěl ve svém usnesení ze 7. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2136/2006, v němž dovodil, že je-li možno nakládat s pohledávkou přiznanou rozhodnutím soudu, není důvod, aby totéž neplatilo o pohledávce vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Protože odvolací soud zastával názor o nezpůsobilosti notářského zápisu být podkladem pro exekuci s účastníky odlišnými od účastníků notářského zápisu, tedy názor opačný, shrnutý v závěr, že předpoklady podle § 36 odst. 3 exekučního řádu pro nařízení exekuce splněny nebyly, nezabýval se věcí ani z hlediska ustanovení § 36 odst. 4 exekučního řádu, tedy otázkou, zda přechod práva byl předepsaným způsobem prokázán, je tudíž jeho právní posouzení věci nesprávné.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – aniž se mohl zabývat dalšími dovolacími námitkami a okolnostmi vyplývajícími z obsahu spisu, jelikož měnící zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu spočívá výlučně na shora uvedené závěru o nezpůsobilosti notářského zápisu být podkladem exekuce – podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 13. December 2007