JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2407/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného A. Č., proti povinné N. P., pro částku 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 Nc 2988/2006, o dovolání Mgr. R. V., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 12. 2007, č.j. 23 Co 556/2007-43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud ve výrocích o nákladech exekuce a nákladech řízení potvrdil usnesení z 19. 4. 2007, č.j. 4 Nc 2988/2006-30, jímž okresní soud exekuci zastavil a k náhradě jejích nákladů a nákladů řízení zavázal povinnou, a dále pro nedostatek věcné legitimace odmítl odvolání soudního exekutora proti výroku o zastavení exekuce.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor ve výroku o nákladech exekuce dovoláním (jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí „se týká doposud právně nesourodě řešeného právního stavu a má tedy po právní stránce zásadní význam.“). Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje – posuzováno podle obsahu dovolání – v tom, že soudy obou stupňů „před zastavením exekuce nezkoumaly, jaké plnění bylo rozhodující pro stanovení výše odměny exekutora“. V závěru svého dovolání pak napadá nesprávnost posouzení (nedostatku) jeho aktivní legitimace k podání odvolání proti výroku o zastavení exekuce. Podle jeho názoru, je-li účastníkem exekučního řízení, pak nemůže být jeho účastenství zúženo pouze na možnost podání opravných prostředků do výroků o nákladech exekuce.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Dovolání není přípustné ani v části napadající odmítnutí odvolání soudního exekutora do výroku o zastavení exekuce z důvodu nedostatku jeho věcné legitimace.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. přípustnost dovolání v této části nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196); přípustnost dovolání zde nelze opřít ani o ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolání není žalobou ani jiným návrhem ve smyslu tohoto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2002 pod č. 196.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání proti výroku o odmítnutí odvolání přípustné rovněž, jelikož dovoláním napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. judikaturu uvedenou výše).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 29. June 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás