JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2355/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Z., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinné G. L., pro 4.119.484,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16326/2005, o dovolání Mgr. R. V., soudního exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č. j. 13 Co 593/2007-49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 20. 1. 2007, č. j. 13 Nc 16326/2005-31, obvodní soud zastavil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 7. 10. 2005, č. j. 13 Nc 16326/2005-10 (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněné uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč (výrok III.). Městský soud shora označeným rozhodnutím potvrdil toto usnesení okresního soudu v napadeném výroku III. o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora a žádnému z účastníků ani soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl Mgr. R. V., soudní exekutor, dovoláním.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuti, jak uvedeno ve výroku, proto, že povinné ani oprávněné, jež by jinak právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. měly, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) nelze považovat náklady oprávněné spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. June 2008