JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2149/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného JUDr. P. J., proti povinné E. O., zastoupené advokátkou, pro 6.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 6183/2005, za účasti exekutora Mgr. Ing. R. O., o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 30. 10. 2007, č. j. 40 Co 1126/2007-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 11. 10. 2006, č. j. 50 Nc 6183/2005-38, okresní soud ve výroku I. částečně zastavil exekuci co do částky 6.600,- Kč nařízenou jeho usnesením ze dne 15. 7. 2005, č. j. 50 Nc 6183/2005-5, a ve výroku II. zamítl návrh povinné, aby ve zbytku nařízenou exekuci zastavil. K odvolání povinné do výroku II. odvolací soud změnil usnesení okresního soudu tak, že exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2005, č. j. 50 Nc 6183/2005-5, zastavil zcela (výrok I.). Dále nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení před osudem prvního stupně (výrok II.), nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.) a oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 8.508,50 Kč (výrok IV.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech řízení oprávněný pokládaje závěr odvolacího soudu, že svým jednáním zavinil vznik nákladů soudního exekutora, za nesprávný .

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že povinné ani exekutorovi, jež by jinak právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. měli, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) nelze považovat náklady povinné spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. June 2008