JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 2046/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné obce D. T., proti povinnému J. F., srážkami ze mzdy, pro částku 2 556,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 217/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 29. 6. 2004, č. j. 19 Co 294/2004-20, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení z 18. 2. 2004, č.j. 15 E 217/2004-11, jímž okresní soud k uspokojení pohledávky oprávněné nařídil výkon rozhodnutí, podal povinný dovolání.

Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení – nebylo sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinný byl právnicky vzdělán – soud ho usnesením z 10. 2. 2005, č.j. 15 E 217/2004-56, doručeným mu 16. 2. téhož roku, vyzval, aby si ve lhůtě do 30 dnů od doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, přičemž ho zároveň poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Ačkoliv žádost dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů postupem podle § 30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) byla okresním soudem (pravomocně dnem 31. 5. 2006) zamítnuta, vytčený nedostatek neodstranil.

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 06. September 2006