JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1881/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. cz, spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinné G. C. spol. s r.o., , pro částku 65 100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 20 Nc 4589/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci z 23. 9. 2005, č.j. 35 Co 674/2005-16, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 850.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze 16. 5. 2005, č.j. 20 Nc 4589/2005-7, kterým okresní soud zastavil řízení o návrhu oprávněné na nařízení exekuce, tak, že exekuci (dle rozsudku okresního soudu z 16. 10. 2003, č.j. 14 C 320/2002-30, ve spojení s rozsudkem krajského soudu z 9. 11. 2004, č.j. 35 Co 385/2004-61) nařídil a jejím provedením pověřil označeného soudního exekutora. Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání.

Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (bylo nesprávně nazváno, jelikož podání ze 16. 11. 2005, doručené okresnímu soudu 18. 11. téhož roku /č.l. 19 a 20/ bylo označeno jako „odvolání“, ač zřejmě mělo jít o dovolání, jelikož bylo určeno Nejvyššímu soudu v Brně – kromě toho bylo napadené rozhodnutí označeno jako rozhodnutí z 23. 9. 2005 /což by svědčilo o tom, že napadeno je rozhodnutí soudu odvolacího/, avšak jednací číslo uvedené v dovolání, totiž „20 Nc 4589/2005-7“ naopak nasvědčovalo tomu, že napadeno být mělo rozhodnutí soudu prvního stupně; kromě toho pak podání neobsahovalo rozsah napadení a jeho důvody, a to ani jejich skutkové vylíčení, ani odkaz na zákonné ustanovení, z něhož omezený taxativní výčet dovolacích důvodů vyplývá) a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinnou usnesením z 1. 3. 2006, doručeným jí 24. 3. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení tyto nedostatky odstranila a podala řádné dovolání prostřednictvím advokáta, příp. osoby (svého zaměstnance) s právnickým vzděláním za ni jednající. Dovolatelka však vytčené nedostatky, a to ani přes opakovanou výzvu soudu z 2. 6. 2006 neodstranila (uvedla sice, že dovolání sepsal JUDr. L. B., bytem v M., V. 3146, neuvedla však ani nedoložila, že jde o advokáta, příp. o zaměstnance společnosti s právnickým vzděláním /a pro onen posléze jmenovaný případ vzdělání zaměstnance nedoložila příslušným dokladem, např. kopií diplomu apod./).

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) plyne, že je-li dovolatelem právnická osoba, je nezbytné, aby byla (nejedná-li za ni osoba s právnickým vzděláním uvedená v § 21 o.s.ř., což dosud v projednávané věci doloženo nebylo) zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky jeho zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku (stejně jako nedostatku údajů o rozsahu a důvodech dovolání, jenž ovšem může podle § 241b o.s.ř. odst. 3 věty druhé o.s.ř. před středníkem být doplněn jen do konce lhůty poskytnuté dovolateli ke splnění podmínky obligatorního zastoupení advokátem) přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, takže oprávněná má podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají (při ceně předmětu řízení 65 100,- Kč) v částce 1785,- Kč představující 50 % sazbu za jeden (jediný) úkon zastoupení advokátem, viz § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1., § 14, § 15, § 18 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a v částce 75,- Kč paušální náhrady advokátů za poskytování právních služeb podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 22. August 2006