JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1856/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného M. R., zastoupeného advokátkou, proti povinnému M. P., zastoupenému advokátem, pro 45.000,- Kč a 245,60 EUR s příslušenstvím a pro 3.328,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 Nc 10396/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, č.j. 9 Co 1374/2004-36, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2004, č.j. 91 Nc 10396/2003-16, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 30. 8. 1995, č.j. 25 C 251/94-61, a podle svého usnesení ze dne 26. 1. 1998, č.j. 48 E 1624/96-18, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. I. N. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněný svou vzájemnou povinnost vydat povinnému osobní automobil zn. Ford Granada, splnil tím, že uložil do soudní úschovy klíče a ověřené fotokopie malého a velkého technického průkazu tohoto vozidla. Okolnost, že povinný si tyto věci z úschovy nevyzvedl, a proto připadly státu, na tom nic nemění, neboť bylo pouze na povinném, zda si je vyzvedne či nikoli.

V podaném dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a která podle jeho názoru spočívá v tom, že odvolací soud rozhodl o odvolání, aniž byly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, vymezené v § 262 o.s.ř. Soudní úschova klíčů a ověřených fotokopií technického průkazu předmětného vozidla nikterak nezamezuje dispozici s tímto vozidlem ze strany oprávněného, a to zejména vzhledem k počtu klíčů a držení originálu technického průkazu oprávněným. Povinnému není známo, kde se vozidlo nachází, ani v jakém je stavu, a oprávněný dosud neučinil kroky k jeho předání povinnému. Vozidlo užíval oprávněný zhruba jeden rok, posléze je odstavil a nechal je bez jakékoli údržby, čímž vůz zchátral a pozbyl ceny. Povinný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (implicitně) zpochybnil, a to k otázce, zda předpoklad nařízení exekuce spočívající ve splnění vzájemné povinnosti oprávněného vydat motorové vozidlo (popřípadě v připravenosti ji splnit) je naplněn i poté, co klíče a technický průkaz vozidla, složené do soudní úschovy, připadly státu.

Ačkoli dovolatel vytýká odvolacímu soudu vadu řízení spočívající v tom, že o odvolání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny podmínky nařízení „výkonu rozhodnutí, které jsou vymezeny v ustanovení § 262 o.s.ř.“, ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu ohledně splnění vzájemné povinnosti oprávněného jakožto předpokladu nařízení exekuce.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit.

Podle § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. je v těchto případech třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.

Spočívá-li vzájemná povinnost oprávněného ve vydání motorového vozidla, je soudní praxe ustálena na tom, že postačí, jsou-li do soudní úschovy složeny doklady k motorovému vozidlu a klíčky k němu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11. 2. 1977, sp. zn. Cpj 43/76, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1977 pod č. 34, str. 368, nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 10. 1988, sp. zn. Cpj 38/88, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1989 pod č. 35, str. 490-491).

Z obsahu spisu se podává, že oprávněný již v souvislosti s vedením výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 E 1624/96 složil klíče a ověřené fotokopie malého a velkého technického průkazu od osobního automobilu zn. Ford Granada, znějící na držitele M. P., do soudní úschovy dne 2. 6. 1997. Usnesením ze dne 24. 7. 2003, č.j. Sd 4/97-27/KÚ 7/97Ú, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2003, bylo rozhodnuto, že předmět úschovy připadá státu (§ 185g odst. 3 o.s.ř.). Návrh na nařízení exekuce byl podán dne 1. 12. 2003 (uvedený výkon rozhodnutí byl zastaven usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 48 E 1624/96).

I za této situace je třeba učinit závěr, že oprávněný svou vzájemnou povinnost vozidlo vydat splnil. Má-li oprávněný prokázat, že svou vzájemnou povinnost splnil, je pro posouzení této otázky rozhodné, kdy oprávněný doklady a klíče složil do úschovy; jakým způsobem bylo poté s předmětem úschovy naloženo, popř. zda připadl podle § 185g odst. 3 o.s.ř. státu, podstatné není.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu napadené usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. October 2006