JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 153/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) P. N., zastoupené obecnou zmocněnkyní JUDr. L. N., b) P. N., proti povinnému MUDr. P. N., zastoupenému advokátem, pro výživné, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4113/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2005, č.j. 20 Co 78/2005-21, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2005, č.j. 20 Co 78/2005-21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2004, č.j. 96 Nc 4113/2004-6, jímž městský soud nařídil exekuci na podkladě svého rozsudku ze dne 8. 10. 2003, č.j. 25 P 353/95-374, a jejím provedením pověřil JUDr. L. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný, neboť byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 5. 12. 2003 a je ve smyslu § 162 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), předběžně vykonatelný bez ohledu na právní moc. Návrh na nařízení exekuce byl podán až poté, co rozsudek nabyl předběžné vykonatelnosti. V době, kdy byla exekuce nařízena, rozsudek ještě nebyl změněn; jeho změna a zrušení jsou důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.

V dovolání povinný namítá, že usnesení soudu prvního stupně je pro zmatečnost právně neúčinné; podkladový rozsudek dosud nenabyl právní moci a není vykonatelný, neboť povinný proti němu podal odvolání. Z téhož důvodu pochybil i soudní exekutor, jestliže za této situace vydal exekuční příkaz, a odvolací soud, jestliže usnesení o nařízení exekuce potvrdil; usnesení odvolacího soudu mu navíc dosud nebylo doručeno. „Rozsudek“ a další následné rozhodnutí proto nebyly podloženy pravomocným a vykonatelným titulem. Nesprávným postupem soudu prvního stupně mu byla odňata možnost jednat před soudem a celé řízení je zmatečné a trpí vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. K porušení platných zákonných ustanovení došlo i v řízení o úpravě výživného; navíc není zřejmé, jak soud prvního stupně a následně exekutor předjímali rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o námitce podjatosti vznesené v nalézacím řízení. Tím nejsou vyvráceny veškeré pochybnosti o případné podjatosti zúčastněných. Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně, exekuční příkaz i usnesení odvolacího soudu byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávnění se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), přípustné, neboť napadené usnesení řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.

Podle § 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).

V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle § 254 odst. 4 o.s.ř. a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. uvádět nové skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení (§ 212a odst. 3 o.s.ř.). Tuto podmínku lze v souzené věci pokládat za splněnou, jestliže povinný v podání ze dne 25. 1. 2005, došlém odvolacímu soudu dne 11. 2. 2005, namítl, že proti podkladovému rozsudku podal odvolání, a upozornil na jednání před odvolacím soudem. Na základě této námitky pak odvolací soud z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 25 P 353/95 mimo jiné zjistil, že po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce byl exekuční titul rozsudkem odvolacího soudu ve výrocích, jež byly podkladem pro nařízení exekuce, zčásti zrušen a zčásti změněn.

S právním závěrem odvolacího soudu, že za této situace bylo třeba usnesení o nařízení exekuce potvrdit a zrušení a změna exekučního titulu jsou důvodem zastavení exekuce, se nelze ztotožnit. Byl-li exekuční titul zčásti zrušen a zčásti změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).

Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, § 243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 22. March 2006