JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1509/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. B., proti neoznačenému žalovanému, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn.0 Nc 5186/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2006, č. j. 21 Co 487/2006-10, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 27. 10. 2006, č. j. 21 Co 487/2006-10, krajský soud postupem podle § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2006, č. j. Nc 5186/2006-6, jímž okresní soud odmítl žalobu žalobkyně podle § 43 odst. 2 o. s. ř., protože nesplňovala náležitosti stanovené v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o. s. ř., přičemž tyto nedostatky nebyly odstraněny ani na výzvy soudu.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, nýbrž jím bylo podle § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (žalovaný nebyl řádně označen a žalobkyně na ně nemá právo).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 16. July 2008