JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1497/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VZP ČR, O. p. v Ch., proti povinnému J. Q., zastoupenému opatrovnicí M. K., zaměstnankyní Okresního soudu v Chomutově, srážkami ze mzdy, pro 2.720,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 4079/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 19. 12. 2001, č.j. 9 Co 594/2001-13, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 26. 7. 2001, č.j. E 4079/2001-4, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné z 1. 11. 2000, č.j. 2140002658), podal povinný dovolání.

Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, soud usnesením z 23. 10. 2003, č.j. E 4079/2001-36, doručeným 15. 3. 2006, vyzval opatrovnici ustanovenou povinnému podle § 29 odst. 3 o.s.ř. (jelikož ten se na soudu dostupných adresách nezdržoval, resp. dle sdělení pošty „byl na těchto adresách neznámý“, případně „se odstěhoval bez uvedení adresy“), aby povinnému ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání a zároveň ji poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Vytčený nedostatek však odstraněn nebyl.

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. července 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 04. July 2006