JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1454/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného A. R., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, za účasti vydražitelky a přihlášené věřitelky „F., s.r.o.“, zastoupené advokátkou, a přihlášených věřitelů Finančního úřadu v P., a V. z. p. Č. r., pro 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1326/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 1094/2005-116, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 1094/2005-116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 9. 2. 2005, č.j. 1 Nc 1326/2002-105, 4 Nc 1327/2002-142 (jímž okresní soud rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. P. D. přiznal 322.045,- Kč, oprávněnému 543.040,- Kč a věřitelce „F., s.r.o.“ 844.915,- Kč), tak, že oprávněnému nepřiznal v rozvrhu ničeho a věřitelce „F., s.r.o.“ přiznal 1.387.955,- Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že pohledávka této věřitelky má – vzhledem ke dni vzniku zástavního práva a podání návrhu na nařízení exekuce – lepší pořadí než pohledávka oprávněného.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a § 238a odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. Nesouhlasí s tím, že do rozvrhované podstaty nebyl zahrnut výtěžek exekuce movitých věcí sepsaných v domě č.p. 46 v K. Soudy se též transparentně nevypořádaly s postoupením pohledávky zástavního věřitele a s její výší. Kromě toho je přesvědčen, že nesprávným postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. f/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), přípustné, neboť napadeným usnesením bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci.

Vzhledem k přípustnosti dovolání se Nejvyšší soud zabýval tím, zda řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí není zatíženo některou z vad uvedených v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. a zjistil, že dovolatelem namítanou vadou spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o.s.ř.) dané řízení vskutku trpí.

Podle § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř., ve znění do 31. 3. 2005, není třeba k projednání odvolání nařídit jednání (mimo jiné) tehdy, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé.

O žádný z těchto případů však v souzené věci nešlo. K projednání rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci prováděné prodejem nemovitostí je soud prvního stupně vždy povinen nařídit jednání (§ 337 odst. 1 o.s.ř., § 69 zákona č. 120/2001 Sb.). Jelikož usnesení o rozvrhu – spolu s usnesením o nařízení exekuce a o zastavení exekuce – je navíc v exekuční praxi považováno za rozhodnutí ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 755/2005), lze uzavřít, že mění-li odvolací soud toto usnesení, je povinen (vyjma případu uvedeného v § 214 odst. 3 o.s.ř., o který však v souzené věci nejde) k projednání odvolání nařídit jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.), k němuž musí být předvolán také povinný (§ 337 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož odvolací soud tak v souzené věci neučinil, odňal tím dovolateli možnost jednat před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 700/2001, uveřejněný v Soudní judikatuře č. 4, ročník 2002 pod č. 67).

Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. listopadu 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 01. November 2006