JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1413/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. Z., zastoupeného advokátem, proti povinnému Pozemkovému fondu České republiky, zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 22 E 110/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č.j. 15 Co 450/2005-39, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č.j. 15 Co 450/2005-39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2005, č.j. 22 E 110/2005-19, kterým obvodní soud nařídil podle usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 4. 2004, č.j. 12 Nc 2071/2004-4, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že výkon rozhodnutí byl nařízen správně; věcnou správnost exekučního titulu a zákonnost řízení předcházejícího jeho vydání není exekuční soud oprávněn posuzovat; nezkoumá ani, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem. Bezvýznamná je rovněž námitka, že exekuční titul byl po nařízení výkonu rozhodnutí zrušen; pro rozhodování odvolacího soudu je rozhodující, zda byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Namítá, že předběžné opatření, jež je v souzené věci exekučním titulem, ještě před rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně zaniklo, neboť bylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 8. 2005, č.j. 15 C 217/2004-77, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 9. 2005, č.j. 35 Co 829/2005-87; návrh na nařízení výkonu rozhodnutí měl být proto zamítnut. Zásada, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, platí i pro odvolací řízení. Exekuční titul navíc není materiálně vykonatelný. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené usnesení řeší otázku předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí z hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.

Podle § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle § 211 o.s.ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).

S právním závěrem odvolacího soudu, že zrušení exekučního titulu je pro rozhodování o odvolání proti usnesení o nařízení jeho výkonu bez významu, se nelze ztotožnit. Byl-li exekuční titul zrušen, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým podkladem výkonu rozhodnutí. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti (tím, že byl pravomocně zrušen) po podání odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne; nařízení výkonu rozhodnutí, který by musel být ihned poté zastaven, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005, nebo ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 153/2006).

Nesprávný je rovněž názor odvolacího soudu, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době rozhodování soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Vzhledem k § 211 o.s.ř. jsou (z hlediska formální vykonatelnosti exekučního titulu) i pro rozhodování odvolacího soudu použitelná ustanovení § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.; výjimky z této zásady se uplatní pouze při posouzení otázky, ke kterému okamžiku musí exekuční titul znějící na peněžité plnění vykonatelnosti (teprve) nabýt. Tyto výjimky souvisejí s okamžikem rozhodným pro pořadí pohledávek a jsou založeny na úvaze, že exekuční titul musí být (formálně) vykonatelný v okamžiku, jenž je pro pořadí jím přiznané pohledávky rozhodující, a k později nabyté vykonatelnosti nelze přihlížet (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005). Při řešení otázky, ve kterém stádiu řízení je třeba zohlednit naopak pozbytí vykonatelnosti exekučního titulu, se hledisko § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. uplatní bez omezení, a to i v odvolacím řízení.

Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, § 243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. července 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 18. July 2006