JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 141/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného města B., zastoupeného advokátem, proti povinné J. V., , pro 221.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 236/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14.9.2005, č.j. 21 Co 279/2005-43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2005, č.j. 14 Nc 236/2005-30, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl návrh na nařízení exekuce k vydobytí pohledávky 221.500,- Kč s příslušenstvím. Přisvědčil jeho závěru, že pokutové bloky vydané v době od 23.4.2000 do 17.8.2003, jimiž byly povinné postupně ukládány pokuty v blokovém řízení, nejsou vykonatelnými rozhodnutími ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex.ř.“), jelikož nesplňují veškeré náležitosti stanovení § 85 odst. 3 a 4 zákona o přestupcích; na základě předložených částí uvedených pokutových bloků nelze zjistit, zda byla povinná poučena o následcích nezaplacení pokuty ve stanoveném termínu. Odvolací soud dále uvedl, že předmětné pokutové bloky neobsahují „čitelný podpis prac. orgánu, který pokutu uložil“, v důsledku čehož nelze zjistit, „nejen který orgán pokutu v blokovém řízení uložil, ale kdo za tento orgán jednal a zda tím byl pověřen“. Pokutový blok vydaný dne 23.4.2000, série AB/2000 BO 191263, splatný dne 8.5.2000, nadto pozbyl ke dni 8.5.2005 (viz § 88 odst. 1 zákona o přestupcích) vykonatelnosti.

Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jež pokládá za přípustné „nejen z hlediska příslušných ustanovení občanského soudního řádu, ale i s ohledem na poučení“ odvolacího soudu, a namítl, že uvedené usnesení „vychází z nesprávného právního názoru“. Dovolatel uvedl, že je sice „pravdou, že některé exekuční tituly vydané věci jsou nevykonatelné s ohledem na dobu jejich vydání“, dle jeho přesvědčení však (ve vztahu k těm zbývajícím) nebylo vzato v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2136/2003, z nějž vyplývá, že stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenku k jejímu zaplacení podpisem na části A bloku vydaného Ministerstvem financí podle § 85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., je předložení této části bloku dokladem toho, že povinná převzala vykonatelné rozhodnutí (část B takového bloku) a tak byla poučena ve smyslu § 85 odst. 3 citovaného zákona.

Podle § 130 ex.ř. platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Informace, zahrnutá do poučení o opravných prostředcích, za jakých podmínek lze proti usnesení odvolacího soudu podat dovolání, je (na rozdíl od přesvědčení dovolatele) z hlediska podmínek přípustnosti dovolání bezvýznamná. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat především z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatel prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil a aplikoval na předložené pokutové bloky ustanovení 85 odst. 3 zákona o přestupcích. Skutečnost, že odvolací soud své rozhodnutí založil i na absenci splnění podmínek stanovených v § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, pak dovolatel ponechal bez povšimnutí a správnost úvahy o tomto důvodu zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nezpochybnil.

Z ustanovení § 242 odst. 3, věty první, o.s.ř., vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů v dovolání uplatněných (zde důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Z toho, že dovolací soud je vázán dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením, pak plyne, že dovolací soud je oprávněn podrobit přezkumu odvolacím soudem přijaté řešení určité právní otázky (jeho právní závěr týkající se dané otázky, shledá-li ji ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadně právně významnou) pouze za předpokladu, že dovolatel toto řešení v dovolání alespoň zpochybnil. Z dovolacího přezkumu je tak vyloučen dovoláním nenapadený (a pro rozhodnutí o odvolání významný) právní závěr (jeden ze dvou právních závěrů, na nichž své rozhodnutí odvolací soud vystavěl), jímž dal odvolací soud najevo, že předložené pokutové bloky nesplňují náležitosti dle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, neboť z nich nelze zjistit, který „orgán pokutu v blokovém řízení uložil, kdo za tento orgán jednal a zda tím byl pověřen“, v důsledku čehož nelze návrhu na nařízení exekuce vyhovět.

Nejvyšší soud mnohokrát v dovolací praxi uplatnil názor, že v případě, že odvolací soud zamítavé rozhodnutí (zde o návrhu na nařízení exekuce) založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich by obstát nemusel, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, obstojí-li důvod druhý; to platí i tehdy, „obstojí-li“ druhý důvod proto, že jeho správnost nemohla být vůbec dovolacímu přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť ani zjištěná nesprávnost tohoto důvodu nemůže logicky pro dovolatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Je proto namístě konstatovat, že v daném dovolacím řízení (na základě daného dovolání) nemůže být účinně zpochybněn závěr, k němuž dospěl odvolací soud, že jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.

Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Povinné podle obsahu spisu v tomto stadiu náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 27. July 2006