JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1394/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P. K., zastoupeného advokátem, proti povinné R.-E.-B., s.r.o., pro 73.755,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 8205/2004, o dovolání JUDr. I. Š., soudní exekutorky se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2005, č.j. 20 Co 90/2005-19, ve znění usnesení ze dne 15. 6. 2005, č.j. 20 Co 90/2005-24, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2004, č.j. 33 Nc 8205/2004-7, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I. napadeného usnesení), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. napadeného usnesení) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudní exekutorce na odměně 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III. napadeného usnesení).

Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku III. napadla JUDr. I. Š., soudní exekutorka, dovoláním.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání soudní exekutorky podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Na nepřípustnosti dovolání proti výroku o nákladech exekuce nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je (v celém rozsahu) přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatelky, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. August 2006