JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 13/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné B., s.r.o., proti povinnému J. Š., pro 2.686,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5832/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 11. 5. 2005, č.j. 25 Co 202/2005-19, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil (s dodatkem, že jde o exekuci na majetek povinného) usnesení ze 7. 12. 2004, č.j. 21 Nc 5832/2004-6, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého exekutora, podal povinný dovolání.

Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinný byl právnicky vzdělán, okresní soud ho usnesením z 1. 7. 2005, č.j. 21 Nc 5832/2004-28, doručeným mu 2. 8. téhož roku, vyzval, aby si ve lhůtě do 7 dnů od doručení zvolil zástupcem advokáta a zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatel však vytčený nedostatek neodstranil a na výzvu reagoval podáním z 2. 9. 2005, v němž okresní soud požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů. Jeho žádost však okresní soud usnesením z 26. 10. 2005, č.j. 21 Nc 5832/2004-39 (pravomocně dne 24. 11. 2005) zamítl.

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. January 2006