JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1215/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci exekuce oprávněného P. B., zastoupeného advokátem, proti povinné H. a.s. v likvidaci, o nařízení exekuce, pro 1.961.793,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. Nc 1508/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11.června 2003 , č.j. 15 Co 231/2003-25 , takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11.června 2003 , č.j. 15 Co 231/2003-25, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jejím výkonem zamítl, když vyšel ze zjištění, že titulem je v dané věci exekuční (správně exekutorský) zápis, jímž Ing. Š., označený za likvidátora povinné, dne 18.prosince 2002 uznal závazek povinné vůči oprávněnému a svolil k vykonatelnosti zápisu; podle zápisu o průběhu mimořádné valné hromady povinné ze dne 22.října 2002 (a usnesení rejstříkového soudu) byl však Ing. Š. z funkce likvidátora odvolán a se zřetelem k deklaratorní povaze zápisu likvidátora v obchodním rejstříku šlo z jeho strany o úkony osoby, která již neměla vztah k povinné, a titul pro exekuci proto neexistuje.

Oprávněný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou, že Ing. P. Š. je nadále zapsán v obchodním rejstříku jako likvidátor povinné; jiný a vadný skutkový závěr činil odvolací soud z nepravomocného usnesení o zápisu změny v obchodním rejstříku. V den sepisu exekutorského zápisu oprávněný nevěděl, že byl Ing. Š. odvolán z funkce likvidátora povinné, o tom marně navrhoval odvolacímu soudu důkazy. Oprávněný se dovolává své dobré víry v zápis stavu v obchodním rejstříku. Odvolací soud pro nesprávné právní posouzení principu publicity vyjádřeném v § 27 odst. 2 obch.zák. nesprávně zjistil skutkový stav věci, jsou proto dány důvody dovolání dle § 241a odst. 2 písm. a/ i b/ o.s.ř.

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Jelikož existence vad vyjmenovaných v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nedostatku titulu exekuce resp. oprávnění osoby jednající za právnickou osobu při sepisu exekutorského zápisu. Účastníci řízení navrhovali odvolacímu soudu v dané věci důkazy ke vzájemně rozporným tvrzením o takové otázce, odvolací soud však pro jím zaujatý právní názor, dle kterého z funkce likvidátora odvolaný Ing. Š. již nemohl dne 18.prosince 2002 činit úkony povinné, protože pozbyl odvoláním z funkce dne 22.října 2002 oprávnění jednat za povinnou, takové důkazy označil za nevýznamné a sám dokazování k takové otázce správně neprováděl.

Odvolací soud však přehlédl, že k odvolání povinné nemohl posuzovat jiné okolnosti než ty, které byly pro posuzování důvodnosti návrhu na nařízení exekuce významné pro soud I.stupně a že se dosažení právně významných skutkových závěrů nemohlo stát v jiných procesních poměrech, nežli byly prvostupňovému soudu dostupné. Měl přitom vycházet z toho, že účastníkům exekučního řízení náležejí podle obsahu toho kterého stádia řízení jen takové možnosti uplatňování skutečností, které svým právním významem odpovídají procesním úkonům, jež účastníkům podle jejich postavení v řízení příslušejí a jež jsou jim – v tom kterém stádiu exekučního řízení - vyhrazeny.

Vymezení právně významných skutečností při nařizování exekuce bývá jednotně soudy soustředěno na zkoumání, zda byl k výkonu předložen způsobilý exekuční titul vydaný oprávněným orgánem (§ 40 exekučního řádu, dále jen ex.ř.), zda je vykonatelný po stránce formální i materiální a zda jsou účastníci věcně legitimováni ve smyslu jejich poměru k označení v titulu či v jiných listinách ( § 36 odst. 3 a 4 ex. řádu).

Podle ust. § 40 odst. 1 písm.d/ ex.ř. je exekučním titulem též exekutorský zápis podle podle § 78 písm. a/ téhož zákona, tedy o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Exekutorský zápis sice není rozhodnutím, jakými jsou tituly ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a/ až c/ ex.ř., je však rovněž titulem, jehož věcnou správnost, podobně jako notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaným podle §71a až 71c zák. č. 358/1992Sb, nemůže soud nařizující exekuci přezkoumávat. Exekutorský zápis je ve smyslu § 79 odst. 7 ex.ř. veřejnou listinou a má jako exekuční titul formální povahu, neboť obsahuje jen takové náležitosti, které vyžaduje a připouští ust. § 79 ods. 1/ až 3/ ex.ř. a jež z něj právě exekuční titul pro potřeby exekuce uvedením předpokladů vykonatelnosti činí; exekutor při jeho sepisu nezkoumá soulad uzavírané dohody a prohlášení povinného s hmotným právem. Z uvedeného plyne, že předmětem zájmu exekutora při sepisování zápisu musí být naplnění formálních a materiálních předpokladů vykonatelnosti titulu a jen takové okolnosti může ve vztahu k exekutorskému zápisu zkoumat při nařizování exekuce podle § 44 odst. 2 ex.ř. také soud.

Odvolací soud takového omezení při zkoumání předpokladů při nařízení exekuce v dané věci nedbal a k odvolání povinné se zabýval skutečnostmi, jež soud I.stupně ve svém postupu nehodnotil a ani hodnotit nemohl, tj. skutečnostmi povýtce hmotněprávního významu, jimiž se chtěla povinná dovolat toho, že při sepisu zápisu za ní nejednala ve smyslu § 70 odst. 3 a § 72 odst. 1 obch.zák. oprávněná osoba. Prostor pro obranu oprávněného odvíjející se od argumentu dobré víry založené na dle ust. § 27 odst. 2 obch. zák. na tzv. negativní stránce principu publicity zápisů v obchodním rejstříku v materiálním smyslu odvolací soud - jen procesně posuzováno - správně neotevřel, avšak zároveň nepřípustně dovodil, že titul pro nařízení exekuce v dané věci neexistuje.

Titul pro nařízení exekuce v dané věci zjevně existuje a bylo na soudu odvolacím, aby nevázán odvolacími důvody za postupu dle § 212a o.s.ř., ovšem i za přihlédnutí k výjimce stanovené v jeho odstavci 3, přezkoumal správnost vyhovujícího usnesení soudu I.stupně z hlediska naplnění formálních i materiálních předpokladů vykonatelnosti v návrhu na nařízení exekuce uvedeném exekutorském zápisu.

Obrana povinné poukazující na to, že Ing. Š. již nebyl podle výsledku valné hromady předcházející sepsání vykonávaného exekutorského zápisu osobou oprávněnou jednat jejím jménem, že případně oprávněnému nesvědčil v rozhodném okamžiku princip publicity ve smyslu jeho důvěry v zápis stavu společnosti v obchodním rejstříku, a jaké jsou tudíž skutečná práva a povinností účastníků, se může odehrát až ve stadiu řízení o zastavení výkonu rozhodnutí pro jeho nepřípustnost ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.

Právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při posuzování významu obrany povinné při nařizování exekuce tedy správný není, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil, byť s nikoli nejpřiléhavějším zaměřením, právem.

Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 21. September 2004