JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1205/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města O. obvodu O., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1/ M. L., a 2/ L. D. N., zastoupenému advokátem, pro vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 1001/2002, o dovolání povinné 1/ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2004, č.j. 10 Co 720/2004-37, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 13. 10. 2003, č.j. 93 E 1001/2002-13 (kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí), podala povinná 1/ dovolání.

Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinná 1/ byla právnicky vzdělána, soud ji usnesením ze dne 20. 12. 2005, doručeným jí 9. 1. 2006, vyzval, aby si ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; zároveň ji poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelka však vytčený nedostatek neodstranila. Plnou moc ze dne 13. 2. 2006 udělil advokátu Mgr. M. S. povinný 2/, nikoli dovolatelka; advokátem sepsané dovolání nebylo předloženo vůbec.

Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.

Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastavil.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl dle § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 14. September 2006