JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1197/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Ž. S., zastoupené J. J., zmocněnkyní, proti povinnému JUDr. V. S., prodejem movitých věcí, pro pohledávky na výživném, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. E 3967/96, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.dubna 2003, č.j. 25 Co 143/2003-134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, maje za to, že soud I.stupně správně neshledal podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí z důvodů plateb tvrzených povinným mimo výkon rozhodnutí, neboť si oprávněná za dobu trvání vyživovací povinnosti povinného k ní mohla nespecifikované platby povinného započítávat na běžné výživné.

Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Vadu řízení spatřoval v tom, že soud I.stupně a ani soud odvolací neuvedly ani jeden z jeho celkem sedmi návrhů na zastavení výkonu, které byly odůvodněny splátkami povinného prokazovanými složenkami, na nichž označoval, že jde o platby „z výkonu rozhodnutí“, na tři z nich výslovně uvedl „ E 3967/96“; nadto soud oprávněné jeho návrhy zasílal a ta tak poznala důvod plateb. Soudy navzdory tomu bez důkazů a vysvětlení vyslovily názor, že si oprávněná započítala jeho platby na jiné dluhy.

Dovolání přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné. To se týká dovolacího tvrzení, že jednotlivé sporné platby mimo výkon rozhodnutí označoval povinný na poštovních poukázkách a že jeho vůle směřující k úhradě právě vymáhaných částek výživného musela být patrna z jeho návrhů na zastavení výkonu rozhodnutí a připojených kopií útržků poštovních poukázek. Jde zde o otázku skutkovou, v dovolacím řízení tudíž neřešitelnou, když ji odvolací soud uzavřel navíc regulérně ve shodě se soudem I.stupňovým podle obsahu spisu.

Dovolatel se nadto mýlí v hodnocení důsledků toho, že odvolací soud posoudil jako správný postup soudu I.stupně, projevující se jediným rozhodnutím o jeho postupně podávaných návrzích na částečné zastavení výkonu rozhodnutí; při rozhodování o jeho vzájemně souvisejících procesních úkonech bylo podle stavu věci v době rozhodování prvostupňového soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) na místě rozhodnout o jeho celém návrhu, který v sobě zahrnoval návrhy dílčí.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r. předseda senátu

Vydáno: 25. August 2004