JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1093/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné V. z. p. Č. r., zastoupené advokátem, proti povinnému V. K., zastoupenému advokátem, pro 29.745,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 5182/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 6. 2005, č.j. 40 Co 737/2005-45, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 3. 2005, č.j. 50 Nc 5182/2004-31, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené jeho usnesením ze dne 30. 8. 2004, č.j. 50 Nc 5182/2004-10). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vymáhaná pohledávka není promlčena, neboť platební výměr předepisující dlužné penále nabyl právní moci 12. 11. 2002 a pětiletá promlčecí lhůta podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), dosud neuplynula. K prekluzi vymáhaného práva nemohlo dojít, neboť právo vymáhat penále podléhá promlčení, nikoli prekluzi. Námitku ohledně nedostatku věcné legitimace oprávněné shledal nedůvodnou; námitkami směřujícími proti věcné správnosti exekučního titulu se v exekučním řízení nelze zabývat.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že exekučně vymáhané právo je promlčeno, neboť právo předepsat dlužné pojistné se podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. promlčuje za pět let od jeho splatnosti a právo vymáhat pojistné se podle § 16 odst. 2 téhož zákona promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno; ohledně penále pak poukazuje na § 19 zákona č. 592/1992 Sb. Nesouhlasí rovněž s názorem, že uplatnil-li v nalézacím řízení neúspěšně námitky proti platebnímu výměru, nemůže již v exekučním řízení namítat promlčení; navíc rozhodčí orgán oprávněné není vůči ní nezávislý. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Zjistil-li odvolací soud, že platební výměr předepisující dlužné pojistné a penále nabyl právní moci dne 12. 11. 2002 (což ostatně dovolatel nezpochybňuje), je vzhledem k datu zahájení exekučního řízení (16. 8. 2004) jeho právní závěr, že právo vymáhat dlužné pojistné a penále není promlčeno, v souladu s výslovným zněním § 16 odst. 2 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. Jelikož znění ustanovení § 16 odst. 2 citovaného zákona (podle něhož právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno) je jednoznačné a v praxi nepůsobí výkladové potíže, nelze napadené rozhodnutí v tomto směru shledat zásadně významným po právní stránce.

V souladu z ustálenou soudní praxí je rovněž závěr odvolacího soudu, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Námitka promlčení práva předepsat dlužné pojistné a penále podle § 16 odst. 1 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. je proto v exekučním řízení vskutku bezpředmětná, neboť měla být uplatněna v nalézacím řízení. Zcela bezvýznamná je v exekučním řízení rovněž námitka vztahu faktické závislosti mezi oprávněnou a jejím rozhodčím orgánem.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. September 2006