JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1065/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. B., zastoupené advokátem, proti povinnému J. D. H., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 E 893/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 1. 2006, č.j. 35 Co 991/2005-34, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 7. 2005, č.j. 7 E 893/2005-14, jímž okresní soud nařídil podle svého usnesení ze dne 14. 12. 2004, č.j. 8 Nc 1085/2005-12, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 75.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že splnění vymáhané povinnosti soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněné; je-li toto nepravdivé, může se povinný vůči oprávněné domáhat náhrady škody. Výši pokuty shledal s ohledem na povahu vymáhané povinnosti přiměřenou.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy neprověřovaly, zda povinný povinnost uloženou mu exekučním titulem nesplnil. Soud prvního stupně navíc doručil povinnému usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně s návrhem a tím mu odňal možnost uplatnit své připomínky; naopak jeho odvolání oprávněné k dispozici dal, čímž porušil zásadu rovného postavení účastníků. Je přesvědčen, že výkon rozhodnutí neměl být nařízen, neboť uloženou povinnost dobrovolně splnil; byl-li již nařízen, měl být podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. zastaven. Na zaplacení nepřiměřeně vysoké pokuty nemá povinný finanční prostředky. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil; tvrzení povinného v tomto směru se ostatně nezakládá na pravdě. Námitka, že výkon rozhodnutí měl být zastaven, je v řízení o opravném prostředku proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamná. Námitkou nepřiměřené výše uložené pokuty není uplatňován žádný dovolací důvod.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli, je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka nepřiměřenosti uložené pokuty; pokuta ukládaná v exekučním řízení je institutem procesního práva, a proto nemůže jít o rozpor s právem hmotným ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Jelikož výše pokuty je závislá na povaze konkrétní vynucované povinnosti a na poměrech konkrétního povinného, nemůže se při aplikaci ustanovení § 351 odst. 1 o.s.ř. (tedy normy s relativně neurčitou hypotézou) z povahy věci jednat ani o případ se širším judikatorním přesahem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 740/2003).

Námitkou, že soudy neprověřovaly, zda a v jakém rozsahu byla vymáhaná povinnost splněna, a že výkon rozhodnutí měl být podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. zastaven, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.

Námitkou, že doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí spolu s návrhem byla dovolateli odňata možnost uplatnit připomínky, uplatňuje dovolatel zmatečnost uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř., jež však není dovolacím důvodem vůbec a soud se jí vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat ani podle § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky, neboť výkon rozhodnutí se nařizuje v zásadě bez slyšení povinného (§ 253 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 375,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. a/ bod 3., § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. října 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 17. October 2006