JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 80/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 stížnost obviněného Ing. J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, a rozhodl t a k t o:

Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu s e napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002 z r u š u j e a Vrchnímu soudu v Praze s e u k l á d á, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. B., Ing. V. L., J. L., M. K. a J. H.

Z podnětu odvolání obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. 6 To 69/99, rozsudek Městského soudu v Praze podle § 258 odst. 2 tr. řádu ohledně obviněných L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. v celém rozsahu zrušil a při nezměněném skutkovém zjištění městského soudu uznal obviněného

Ing. J. T. vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1

písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1, 5 tr. zák a odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s dozorem. Stejně tak znovu rozhodl o vině a trestu ostatních obviněných.

Ústavní soud nálezem ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, na základě ústavní stížnosti obviněných L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. 6 To 69/99, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999 pro porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil.

S ohledem na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999, byl obviněný Ing. J. T. dne 9. 3. 2001 propuštěn z výkonu trestu.

Dne 25. 4. 2002 podal obviněný Ing. J. T. Vrchnímu soudu v Praze návrh na zastavení trestního stíhání, který odůvodnil požadavkem na dodržení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, návrh obviněného Ing. J. T. na zastavení trestního stíhání podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu aplikací porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách, případně podle § 188 odst. 2 tr. řádu z důvodu uvedeného v ustanovení § 223 odst. 1 tr. řádu a v § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu pro skutek právně posouzený jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c)

tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. J. T. stížnost, kterou odůvodnil poukazem na nepřiměřenou délku trestního řízení a znovu v ní zopakoval, že řízení trvá již několik let a trpí značnými průtahy, které nezavinil. Dále namítl podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. K. B., neboť má za to, že vzhledem ke způsobu, jak věc projednává, lze mít důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti a navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla přikázána jinému senátu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Vrchní soud v Praze pochybil, když o návrhu obviněného Ing. J. T. na zastavení trestního stíhání vůbec rozhodoval.

Trestní řízení se řídí zásadami vyjádřenými v § 2 tr. řádu. V projednávané věci se jeví jako stěžejní zásada oficiality uvedená v odst. 4 tohoto ustanovení, podle níž orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti. Rozhodnutí o případném zastavení trestního stíhání tedy nemůže záviset na tom, jestli je podán některou ze stran trestního řízení návrh na vydání takového rozhodnutí či nikoliv, ale výlučně na tom, jsou-li objektivně dány zákonné důvody k takovému postupu. To, co je chybně nazýváno jako návrh na zastavení trestního stíhání, je ve skutečnosti pouhým podnětem k přezkumu důvodnosti pokračování trestního stíhání a na orgánech činných v trestním řízení, v tomto případě na soudu je, aby na základě takového podnětu rozhodly, pokud jsou k zastavení trestního stíhání zákonné důvody. O nedůvodném podnětu není třeba rozhodovat.

Protože se vrchní soud uvedenými zásadami neřídil a s podáním obviněného Ing. J. T. ze dne 25. 4. 2002 naložil jako s návrhem, o kterém musí rozhodnout, i když mu nehodlá vyhovět, Nejvyššímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušit. Na Vrchním soudu v Praze bude, aby se v dalším řízení v souladu s § 30 tr. řádu zabýval pouze námitkami obviněného o podjatosti předsedy senátu

JUDr. K. B., který v jeho trestní věci rozhodoval.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 30. January 2003