JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 73/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2002 stížnost obviněného V. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 10 To 160/02, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu s e stížnost obviněného V. M. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 4 T 18/2001, byl obviněný V. M. podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že společně s J. Š., A. J., proti kterým je vedeno samostatné trestní řízení, a dalšími zatím neustanovenými osobami v době nejméně od počátku února 2000 do 10. února 2000 zorganizovali v P. bez řádného povolení transport zásilky s obsahem 1002 gramů látky, v níž bylo zjištěno celkem 193,386 gramů čisté báze heroinu, jenž je uveden v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako omamná látka, palné krátké kulové opakovací zbraně šestiranného revolveru americké provenience zn. SMITH & WESSON mod. 65 – 5, ráže 357 MAGNUM a 69 kusů nábojů pro revolvery ráže .38 Speciál čs. Provenience, z České republiky do Francouzské republiky, když J. Š. opatřil pro tuto cestu od S. M. osobní automobil tov. zn. Citroën XM, SPZ BNH 07-14, A. J. nechal v tomto osobním automobilu vybudovat speciální úkryt, do kterého uložili neoprávněně vyvážené předměty, které si opatřili za blíže nezjištěných okolností od blíže neustanovených osob, V. M. pak dne 10. února 2000 přicestoval s osobním automobilem, v němž byla zásilka ukryta, na hraniční přechod R. – W., kde došlo na výstupu z České republiky do Spolkové republiky Německo k jeho zadržení a zajištění bez řádného povolení vyvážené zásilky, neboť dle krajského soudu nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 10 To 100/02, z podnětu odvolání Krajské státní zástupkyně v Plzni rozsudek Krajského soudu v Plzni podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 229 odst. 1 tr. řádu věc Krajskému soudu v Plzni vrátil.

Trestní věc obviněného V. M. se v současné době nachází ve stadiu řízení před Krajským soudem v Plzni, jako soudem prvního stupně.

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 4 T 18/2001, bylo podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnuto o přijetí písemného slibu obviněného V. M., podle § 72 odst. 3 tr. řádu bylo rozhodnuto o propuštění obviněného na svobodu a podle § 73 odst. 3 tr. řádu byl nad obviněným vysloven dohled probačního úředníka.

Proti tomuto usnesení podala stížnost Krajská státní zástupkyně v Plzni.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 10 To 160/02, podle § 149 odst. 1 písm. h) tr. řádu z podnětu podané stížnosti napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že podle § 72 odst. 3 tr. řádu žádost obviněného o propuštění z vazby zamítl, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal nabídku písemného slibu a podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě. Obviněný byl přitom poučen, že proti výroku o ponechání ve vazbě si může podat stížnost k Nejvyššímu soudu.

Na základě tohoto poučení podal obviněný proti výroku o ponechání ve vazbě stížnost, kterou zdůvodnil tím, že vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. řádu u něj dány nejsou a proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu napadený výrok usnesení vrchního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomto závěru.

Usnesením Krajského soudu v Plzni byl obviněný za současného přijetí písemného slibu a dohledu probačního úředníka propuštěn z vazby. Na základě stížnosti krajské státní zástupkyně Vrchní soud v Praze podle § 149 odst. 1 písm. h) tr. řádu napadené usnesení zrušil, podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal nabídku písemného slibu a podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě. Vrchní soud v Praze tak postupem podle § 147 tr. řádu dospěl k závěru, že další vazba obviněného V. M. je důvodná, nepřijal nabídku písemného slibu, v dosavadním řízení neshledal průtahy, a své rozhodnutí náležitě zdůvodnil. Vrchní soud přitom zhodnotil všechny skutečnosti důležité z hlediska ponechání obviněného ve vazbě nebo jeho propuštění, a protože dospěl k závěru, že další vazba je důvodná, obviněného ve vazbě ponechal. Za tohoto stavu bylo nadbytečné, aby o ponechání obviněného ve vazbě znovu rozhodoval ještě podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu. Pokud tak činil, projednával a rozhodoval dvakrát v téže věci. Poprvé podle § 149 odst. 1 písm. h) tr. řádu jako soud druhého stupně, podruhé podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu jako soud prvního stupně. Jestliže Vrchní soud v Praze rozhodl podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu, jde o postup, který nebyl namístě, stejně tak jako nebylo správné poučení obviněného o opravném prostředku. Pokud se obviněný tímto poučením řídil, řídil se nesprávným poučením a nebylo možné s jeho stížností naložit jinak, než ji jako nepřípustnou zamítnout. Nová lhůta k posouzení důvodnosti další vazby obviněného podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu počíná běžet od právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2002.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 31. October 2002