JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 44/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2002 stížnost obviněného V. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 11 To 36/02, a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného V. D. z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 10 T 3/2002, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a přípravou trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na pět let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc obviněného se v současné době nachází ve stadiu řízení před Vrchním soudem v Praze, jako soudem odvolacím. V odůvodnění odvolání obviněný nabídl slib, ve kterém zopakoval své dřívější tvrzení, že u něj důvody vazby již pominuly.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 11 To 36/02, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario rozhodl, že se písemný slib obviněného nepřijímá a podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný V. D. stížnost a znovu opakuje, že důvody vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu u něj už neexistují a proto navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, a aby byl po přijetí písemného slibu propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Vrchní soud v Praze se v souladu s ustanovením § 71 odst. 7 tr. řádu nezabýval jen písemným slibem obviněného, ale i důvodností vazby obviněného ve všech souvislostech. Rozhodnutí vrchního soudu podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu v tomto směru nelze nic vytknout. Obviněný je stíhán pro závažnou násilnou trestnou činnost a hrozba přísného trestu, spolu s dosavadním způsobem jeho života, činí obavu, že by se na svobodě dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, reálnou. Obviněný nemá prakticky trvalé bydliště, pohybuje se bez evidence, a již v minulosti po něm bylo nutno pátrat. Za tohoto stavu je možno se ztotožnit s odůvodněním napadeného usnesení a v podrobnostech na ně lze plně odkázat. Stejná úvaha platí i o nepřijetí písemného slibu obviněného. Jde pouze o obecné tvrzení, kterému nelze bez dalšího věřit. Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

Za tohoto stavu se stížnost ani slib obviněného nemohly setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 28. June 2002