JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 42/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2002 stížnost obviněného M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 3 To 47/2002, a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného M. P. z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 10 T 9/96, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm b), d) tr. zák., obviněný K. B. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a obviněný M. O. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a odsouzeni k trestu odnětí svobody M. P. v trvání šesti roků, K. B. v trvání tří roků a M. O. v trvání sedmi roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byli všichni zařazeni do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání.

V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci vznesl obviněný M. P. námitku podjatosti vůči senátu tohoto soudu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Martiny Kouřilové a JUDr. Milana Kaderky s odůvodněním, že tento senát již v jeho trestní věci několikrát rozhodoval a s ohledem na způsob tohoto rozhodování má vážné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 3 To 47/2002, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že senát ve složení z předsedy JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Martiny Kouřilové a JUDr. Milana Kaderky není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal v zákonné lhůtě obviněný stížnost, kterou podrobně zdůvodnil rozborem dosavadního trestního řízení, ze kterého dovodil, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Martiny Kouřilové a JUDr. Milana Kaderky, který opakovaně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byl zproštěn z obžaloby, je vůči němu zaujatý a proto není ani v dalším řízení schopen nestranného, nepodjatého rozhodování.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.

V projednávané věci nebylo zjištěno nic, z čeho by vyplynuly hodnověrným způsobem sebemenší pochybnosti o podjatosti napadeného odvolacího senátu. Odvolací senát Vrchního soudu v Olomouci v trestní věci obviněného M. P. a spol. postupoval v přezkumném řízení podle § 254 tr. řádu a násl. a v tomto směru mu nelze nic vytknout. Skutečnost, že se toto rozhodnutí obviněnému nelíbilo, je výsledkem jeho subjektivního přístupu k trestnímu řízení a nemůže být důvodem ke zpochybnění důvěryhodnosti odvolacího senátu. Odvolací senát postupoval z moci úřední a žádným řádným procesním prostředkem nebyl tento postup zpochybněn. Za tohoto stavu nelze nic vytknout ani napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo vysloveno, že senát složený z předsedy JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Martiny Kouřilové a JUDr. Milana Kaderky, z dalšího projednání věci vyloučen není. Stejně tak nelze nic vytknout odůvodnění tohoto rozhodnutí a protože se s ním Nejvyšší soud, jako soud druhého stupně, ztotožňuje, může na ně v podrobnostech odkázat.

Za tohoto stavu se stížnost obviněného nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než o ní rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2002

Předseda senátu :

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 28. June 2002