JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 28/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2008 stížnost obviněného R. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 3 To 47/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného R. P. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, byl obviněný R. P. uznán vinným trestnými činy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k povinnosti nahradit škodu. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. 2 T 84/1998.

K dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 547/2008, podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002, v části výroku o vině skutku kvalifikovaného jako trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a v celém výroku o trestu a současně zrušil v navazující části i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, jakož i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala rozhodl.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 3 To 47/2008, podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněného R. P. o propuštění z vazby a podle § 73 odst. 1 tr. řádu nepřijal nabízený písemný slib.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost s tím, že nesouhlasí s rozhodnutím o jeho žádosti o propuštění z vazby a nabídce peněžité záruky v neveřejném zasedání, když tak neměl možnost se ke všem skutečnostem týkajícím se jeho vazby vyjádřit a on, případně jeho advokát, navrhnout adekvátní záruky za vazbu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu zrušil a nařídil nové projednání, nebo sám vydal nové rozhodnutí, kde poskytované záruky přiznal jako dostačující, nebo navrhl nové záruky za vazbu, jež by vedly k jeho propuštění na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

O důvodnosti vazby obviněného R. P. bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a nebyl přijat nabízený písemný slib. Obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost, za kterou mu hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Na důvodnosti útěkové vazby obviněného se v průběhu celého řízení nic nezměnilo, a tak lze, pokud jde o obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout nebo se skrývat, odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně napadeného usnesení vrchního soudu. Za tohoto stavu nemůže ani písemný slib obviněného rozptýlit důvodnou obavu z možného maření dalšího trestního řízení, a je proto bezpředmětné se jím zabývat.

Pokud jde o námitku obviněného, že o jeho žádosti o propuštění z vazby bylo rozhodnuto bez jeho osobního slyšení i bez účasti jeho právního zástupce, tak k tomuto Nejvyšší soud uvádí, že trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o žádosti o propuštění z vazby podle § 73 odst. 2 tr. řádu bylo učiněno v neveřejném zasedání. Pokud Vrchní soud v Praze před svým rozhodnutím obviněného nevyslechnul, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením § 240 tr. řádu, příp. § 242 odst. 2 tr. řádu, § 243 tr. řádu, přičemž odchylný postup Vrchního soudu v Olomouci oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne 23. března 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, o právu obviněného na osobní slyšení před soudem s ohledem na důvody vazby obviněného, nemůže pouze pro tento nedostatek vést ke zrušení napadeného usnesení. Obviněný je ve vazbě z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu a k tomuto důvodu vazby v průběhu řízení opakovaně slyšen byl, naposledy dne 11. 6. 2008, kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vzetí do vazby. Pokud se tedy k věci vyjádřil a soudy příslušných stupňů přes toto vyjádření uznaly vazbu za důvodnou, nemůže na důvodech vazby nic změnit ani případné další vyjádření obviněného.

Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím vrchního soudu plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného R. P. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 22. August 2008