JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tvo 27/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Z. M. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2008 stížnost obhájce Mgr. L. R. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 5 To 85/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obhájce Mgr. L. R. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 39 T 10/2005, byl obviněný Z. M. uznán vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák., zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a účast na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších patnácti obviněných.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. M. a další obvinění a státní zástupce odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu. Právo na obhajobu obviněného Z. M. bylo zajištěno obhájcem Mgr. L. R.

Vrchní soud v Olomouci nařídil dne 17. 4. 2008 na dny 21. 5. až 23. 5. 2008 v trestní věci obviněného Z. M. a dalších obviněných veřejné zasedání k projednání odvolání obviněných a státního zástupce. Dne 6. 5. 2008 doručil obhájce Mgr. L. R. Vrchnímu soudu v Olomouci žádost o odročení veřejného zasedání s odůvodněním, že se v době jeho konání nachází na vojenském cvičení a doložil kopii povolávacího rozkazu ze dne 28. 4. 2008, který mimo jiné obsahoval poučení, podle kterého nebude-li povolávaný ze závažných důvodů schopen nastoupit cestu v den uvedený v povolávacím rozkaze, je povinen oznámit to Krajskému vojenskému velitelství, které ho povolalo a povolávací rozkaz má být vrácen. Dne 6. 5. 2008 sdělil předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Mgr. L. R. faxem i poštou, že žádosti o přeložení veřejného zasedání nebylo vyhověno a je povinností obhájce se buď k veřejnému zasedání dostavit anebo zajistit účast jiného obhájce, který by obhajobu obviněného zajistil. Dne 19. 5. 2008 Mgr. L. R. soudu sdělil, že se k veřejnému zasedání nedostaví, neboť pokud by se nedostavil na vojenské cvičení, vystavil by se trestnímu stíhání podle § 269 tr. zákona.

Obhájce obviněného Z. M. Mgr. L. R. se přes výzvu předsedy senátu a následné upozornění na zajištění obhajoby u veřejného zasedání, konaného ve dnech 21. 5. až 23. 5. 2008, k tomuto veřejnému zasedání dne 21. 5. 2008 nedostavil a ani jiným způsobem obhajobu obviněného Z. M., u něhož jsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 tr. řádu, nezajistil. Tím zmařil konání veřejného zasedání ve skupinové trestní věci ohledně obviněného Z. M. a způsobil tak nutnost vyloučení řízení proti tomuto obviněnému podle § 23 odst. 1 tr. řádu k samostatnému projednání. Povolávací rozkaz Mgr. L. R. Vrchní soud v Olomouci s ohledem na poučení v něm obsažené, nemohl vzít jako dostatečnou mluvu neúčasti obhájce u veřejného zasedání před odvolacím soudem, když obhájce mohl obhajobu obviněného Z. M. zajistit substitucí.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 5 To 85/2007, rozhodl podle § 66 odst. 3 tr. řádu o předání obhájce Mgr. L. R., advokáta se sídlem v B., ul. V., příslušnému orgánu ke kárnému postihu. V odůvodnění tohoto usnesení vrchní soud uvedl, že není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce, zejména v takové zvlášť závažné trestní věci, v níž je stíháno dalších patnáct osob, z nichž jsou čtyři ve vazbě a jedna ve výkonu trestu a je pouze profesní odpovědností obhájce, jak se vypořádá se svými zákonnými a etickými povinnostmi.

Proti tomuto usnesení podal Mgr. L. R. stížnost, s tím, že k nařízenému veřejnému zasedání u Vrchního soudu v Olomouci na den 21. 5. 2008 v trestní věci obviněného Z. M. a dalších obviněných se nedostavil proto, že na tuto dobu byl povolán ve smyslu zákona č. 585/2004 Sb. na vojenské cvičení. Pokud by se nedostavil na vojenské cvičení, vystavil by se trestnímu stíhání podle § 269 tr. zákona. Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci odmítl podle něj akceptovat tuto skutečnost s odkazem na poučení uvedené v povolávacím rozkaze ze dne 28. 4. 2008, podle kterého nebude-li povolávaný ze závažných důvodů schopen nastoupit cestu v den uvedený v povolávacím rozkaze, je povinen oznámit to Krajskému vojenskému velitelství, které ho povolalo a povolávací rozkaz má být vrácen. V případě Mgr. L. R. dnem nástupu na vojenské cvičení byl 19. 5. 2008 a v tento den mu žádné důvody nebránili ve splnění branné povinnosti a výkonu vojenské služby. Vzhledem k tomu, že veřejné zasedání v dané věci probíhalo až ve dnech 21. 5. 2008 až 23. 5. 2008, tedy v průběhu vojenského cvičení, mohlo se z jeho strany jednat pouze o propuštění z výkonu vojenského cvičení, jež upravuje § 14 zákona č. 585/2004 Sb., ve kterém však není uvedena účast u veřejného zasedání v pozici advokáta za důvod, který by vedl k propuštění vojáka z výkonu vojenského cvičení. Mgr. L. R. ve své stížnosti uvedl, že plnění branné povinnosti je zákonná a morální povinnost občana České republiky a nikoli představa a požadavek advokátního stavu. Obviněný Z. M. výslovně prohlásil, že jako obhájce požaduje pouze Mgr. L. R. a nesouhlasí se žádnou substitucí. Ze všech těchto důvodů proto Mgr. L. R. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1

tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle § 66 odst. 3 tr. řádu o předání Mgr. L. R. příslušnému orgánu ke kárnému postihu a v odůvodnění tohoto rozhodnutí podrobně zhodnotil všechny okolnosti, které ho k rozhodnutí vedly. Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že povinností obhájce Mgr. L. R. bylo buď se osobně dostavit k nařízenému veřejnému zasedání anebo v souladu se zákonem o advokacii zajistit obhajobu obviněného Z. M. substitucí, která podle § 26 odst. 1 zákona o advokacii umožňuje zastoupení advokáta v rámci jeho pověření jiným advokátem. K takovému postupu advokáta není třeba souhlasu jeho klienta a ani jeho trvání na konkrétní osobě advokáta v postavení obhájce nic nemění na oprávnění, které je dáno obhájci tímto ustanovením zákona o advokacii. Obhájce Mgr. L. R. tedy dle Vrchního soudu v Olomouci bez dostatečné omluvy neuposlechl příkazu a nevyhověl výzvě Vrchního soudu v Olomouci dostavit se k nařízenému veřejnému zasedání dne 21. 5. 2008 a tímto svým jednáním zmařil průběh tohoto veřejného zasedání. Námitky Mgr. L. R. nelze z hlediska postupu podle § 66 odst. 3 tr. řádu považovat za relevantní, Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí popsal skutek, ze který by měl být Mgr. L. R. kárně postižen, ale o důvodnosti námitek Mgr. L. R. proti tomuto zjištění rozhodne příslušný orgán, kterým není soud. Soud v tomto případě důsledně postupoval podle § 66 odst. 3 tr. řádu a tomuto postupu nelze nic vytknout.

Proto se nemohla stížnost obhájce Mgr. L. R. shledat s úspěchem a bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 22. August 2008