JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 945/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2008 dovolání, které podal obviněný V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 6 To 556/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 75/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu s e dovolání obviněného V. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 3 T 75/2006, byl obviněnému V. S. přeměněn trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let v nápravně pracovním zařízení se zvýšenou ostrahou bez konfiskace majetku, který mu uložil soud I. stupně v Bälti (Moldavská republika) dne 30. 3. 1999 č. 1-154/99 ve spojení s usnesením soudu II. stupně v Bälti (Moldavská republika) č. Ia-338/99 na trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Chebu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 6 To 556/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněný se pro výkon trestu dle § 39a odst. 2 písm. b) a odst. 3 tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem. (V ostatním zůstal rozsudek beze změny.)

Podle skutkových zjištění soudů I. a II. stupně v Bälti se obviněný V. S. spolu s A. A. N. a V. P. G. dopustil trestného činu vyděračství na majetku vlastníka podle § 125 č. 2 trestního zákona Moldavské republiky, a to tak, že uzavřeli s poškozenou V. M. ústní dohodu o poskytnutí pomoci při vracení dluhu, vzniklého mezi V. M. (věřitelkou) a V. K. (dlužníkem). Pomoc spočívala ve vymožení dlužné částky ve výši 2.700 USD, kterou dlužník nesplácel tak, jak slíbil. Poté, co V. K. po zásahu S., N. a G. dluh vyrovnal, se všichni dožadovali vyplacení ústně dohodnuté odměny za vykonanou službu ve výši 1.200 USD. Tuto dlužnou částku však V. M. hradila po částech. Nejprve zaplatila 800 USD, poté 200 USD a zbylých 200 USD již uhradit odmítla s tím, že další peníze už nemá. V důsledku této okolnosti obviněný S. spolu s N. a G. poškozené vyhrožovali násilím na životě a zdraví, aniž by se obrátili na soud, čímž naplnili výše uvedenou skutkovou podstatu trestného činu. Poté byli za tento trestný čin všichni spolupachatelé uznáni vinnými, přičemž V. S. byl moldavským soudem uložen výše uvedený nepodmíněný trest.

Ten byl na základě poskytované vzájemnosti mezi Českou a Moldavskou republikou (o které bylo mj. Ministerstvo spravedlnosti ČR výslovně ujištěno dopisem z Ministerstva spravedlnosti Moldavské republiky ze dne 5. 8. 2005) přeměněn Okresním soudem v Chebu na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl odsouzený zařazen do věznice s ostrahou. Po odvolání obviněného i státního zástupce Krajský soud v Plzni ve věci znovu rozhodl tak, že výrok o délce vyměřeného trestu ponechal beze změny, ale obviněný byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Tento rozsudek soudu II. stupně byl doručen (mimo jiné) obviněnému V. S. dne 27. 6. 2008, jeho obhájci JUDr. P. V. dne 21. 4. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu dne 17. 4. 2008.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal obviněný V. S. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a), g) l) tr. řádu přičemž v písemném podání zároveň v čl. II. zrekapituloval dosavadní průběh vedeného sporu a v čl. III. citoval ustanovení tr. řádu o cizozemském rozhodnutí a o splnění zákonných podmínek pro uznávání těchto rozhodnutí příslušným soudem na území ČR. V čl. IV. pak vyjadřuje názor, že z odůvodnění rozsudků Okresního soudu v Chebu i Krajského soudu v Plzni vyplývá, že uvedenými ustanoveními trestního zákona se tyto soudy při rozhodování o přeměně trestu moldavského soudu neřídily, neboť soud v Chebu uložil obviněnému trest odnětí svobody při horní hranici zákonné trestní sazby trestného činu vydírání (podle § 235 odst. 1 a 2 tr. zák.), se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou a Krajský soud v Plzni jako soud II. stupně rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, aniž by v rozsudcích odůvodnily adekvátnost druhu a délku uloženého trestu. V důsledku toho obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky oba předmětné rozsudky zrušil a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc jako soud I. stupně nově projednal.

K předmětnému dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 věty první tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém vyjádření především uvedl, že dovolatel zřejmě přehlédl ust. § 265a odst. 2 tr. řádu, v němž jsou definována rozhodnutí, která lze dovoláním napadnout. Rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí a ani rozhodnutí o přeměně trestu uloženého takovým rozhodnutím však mezi dovoláním napadnutelnými typy rozhodnutí nefigurují a ani se analogicky žádnému z těchto rozhodnutí nepřibližují, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Rovněž výkladem a contrario nelze než dospět ke zjištění, že proti tomuto rozhodnutí dovolání není přípustné. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle ust. § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve posuzoval v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu otázku přípustnosti předmětného dovolání. V rámci toho je Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda jsou kumulativně splněny zákonné podmínky – tzn. zda jde o rozhodnutí soudu odvolacího, resp. rozhodnutí soudu II. stupně; zda se jedná o rozhodnutí pravomocné, tzn. zda jde o rozhodnutí konečné, závazné a řádnými opravnými prostředky nezměnitelné; zda v daném případě nefigurují překážky k podání dovolání (uvedené v § 265a odst. 3, 4 a v § 265p odst. 2); zda je dán některý z výslovně a taxativně stanovených důvodů dovolání dle § 265b a zda bylo toto rozhodnutí učiněno ve věci samé dle § 265a odst. 2. Dále je povinností Nejvyššího soudu ověřit, zda je dovolání podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), 2 tr. řádu], v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Řečeno slovy § 265a tr. řádu Nejvyšší soud je povinen přezkoumat, zda lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve II. stupni a zákon to připouští.

Rozhodnutím soudu ve věci samé se dle legální definice rozumí jen taková soudní rozhodnutí, která jsou taxativně vypočtena v § 265a odst. 2 pod písm. a) až h) tr. řádu. Žádné jiné zde neuvedené rozhodnutí nelze pro účely dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé. Ten samý závěr je nutné učinit ve vztahu k rozhodnutím soudů o předávání odsouzených osob, pokračování ve výkonu trestů na území ČR nebo při přeměnách výroků o trestu cizozemských soudů upravených Úmluvou o předávání odsouzených osob, publikované ve Sbírce pod č. 553/1992 Sb. a ustanovením sedmého oddílu Hlavy XXV. tr. řádu (rovněž srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. 11 Tdo 27/2004).

Obviněný V. S. svým dovoláním sice napadl rozhodnutí soudu učiněné ve II. stupni, ale jedná se o rozsudek, kterým byl příslušným českým soudem přeměněn trest odnětí svobody uložený soudem cizozemským. Takovéto rozhodnutí soudu však nemožno považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu, neboť není zahrnuto ve zmíněném taxativním výčtu, v důsledku čehož je dovoláním napadnout nelze.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. S. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout, a proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo toto dovolání odmítnuto jako nepřípustné, aniž bylo zapotřebí se zabývat otázkou, zda existují případně i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto rozhodl dovolací soud v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vydáno: 14. August 2008