JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 893/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 dovolání podané obviněným P. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 238/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 266/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 238/2002.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 1 T 266/2000, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří a půl roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost podle svých sil nahradit způsobenou škodu.

Podle skutkových zjištění Městského soudu se obviněný shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že jako dlužník - jediný jednatel fy D., s. r. o., s místem podnikání B., L. 1, v situaci, kdy dlužil Č. s., a. s. okresní pobočka S. 1, B., částku ve výši 5. 456. 000 Kč, která byla poskytnuta ČS, a. s., firmě D., s. r. o. jako střednědobý investiční úvěr na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 3. 1992 č. 14/92 a zástavní smlouvy č. 44/92, dne 18. 7. 1996 podal u Katastrálního úřadu B.-m. návrh na povolení vkladu dohody o zřízení věcného břemene k nemovitosti - stavbě občanské vybavenosti čp. 490, postavené na parcele č. 2293, k. ú. P., obec B., okres B.-m., ve prospěch firmy R., s. r. o., se sídlem B., K. 11, zastoupené jednatelem R. I. což učinil bez souhlasu věřitele ČS, a. s. za situace, kdy tento majetek byl předmětem zástavního práva ve prospěch ČS, a. s. v souvislosti s poskytnutím předmětného úvěru a dne 19. 7. 1996 po sepsání kupní smlouvy mezi dlužníkem firmou D., s. r. o. a kupujícím firmou C. K., s. r. o. v článku III. smlouvy jako prodávající prohlásil, že jiné, než zástavní právo na převáděné nemovitosti - stavbě občanské vybavenosti čp. 490, číslo pozemku 2293, k. ú. P., nevázne a stejně tak na ní neváznou žádné dluhy, břemena nebo jiné právní povinnosti, přičemž poté, co kupující zjistil existenci uvedeného věcného břemene, od smlouvy odstoupil, přičemž z kupní ceny mělo dojít k uspokojení věřitele obžalovaného - ČS, a. s., v důsledku čehož poškodil

Č. s., a. s. o částku nejméně 2. 400. 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 238/2002, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 8. 8. 2002, jeho obhájci dne 9. 8. 2002 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 2. 8. 2002.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 7. 10. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. jeho odvolání odmítnuto pro nesplnění náležitostí obsahu. Jako dovolací důvod uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému

v ust. § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a v řízení předcházejícím dovoláním napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Odkázal přitom

na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že odvolací soud při postupu podle § 253 odst. 3 tr. ř. přehlédl, že v daném případě nebyly ze strany prvostupňového soudu dodrženy podmínky jeho odst. 4, bránícího odmítnutí odvolání pro nedostatky jeho obsahu, pokud nebyla oprávněná osoba řádně poučena ve smyslu

§ 249 odst. 1 tr. ř. Přitom za poučení, odpovídající znění posledně uvedeného procesního ustanovení v návaznosti na § 251 odst. 1 tr. ř. nepovažuje formulaci, že "jinak nemůže být o odvolání krajským soudem rozhodnuto". Protože byl zastoupen obhájcem, měl postavení tzv. kvalifikovaného odvolatele a bylo tak povinností prvostupňového soudu poučit jej o možnosti odmítnutí odvolání. Takovou povinnost však nalézací soud nesplnil a soud odvolací její nedodržení poté nezjistil. Nadto odvolací soud o odmítnutí jeho odvolání rozhodoval v rozporu se zněním i gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř., který váže odmítnutí odvolání na nesplnění náležitostí obsahu odvolání v přítomném čase a tedy k momentu vydání takového rozhodnutí. Přitom rozhodnutí o odvolání bylo vydáno za stavu, kdy odvolací soud již jeho perfektní odvolání měl k dispozici a tedy byly splněny všechny podmínky k provedení přezkumu v souladu s § 254 odst. 1 tr. ř. V rámci uplatněného dovolacího důvodu (podle jeho druhé alternativy) dále namítl, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku, kvalifikovaného jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zák., spatřuje v nesouladu skutkové věty s větou právní a navazující právní kvalifikací. Ze skutkové věty rozsudku nalézacího soudu totiž není zřejmé, že jednal způsobem, kterým by došlo byť jen ke zdánlivému zmenšení jeho majetku ve smyslu § 256 odst. 1 písm. c) tr. zák. Je podle něj rozhodné, že zřízené věcné břemeno nemělo vliv na rozsah jeho vlastnického práva k zastavené nemovitosti.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání považuje za důvodné. I když je mu znám názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí ve věci pod sp. zn. 7 Tdo 719/2002, podle kterého je na místě postup podle § 253 odst. 3 tr. ř. též v případě, kdy nedostatky dovolání sice byly odstraněny ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, avšak až po marném uplynutí lhůt podle § 251 tr. ř., přesto zastává názor, že důvody pro odmítnutí dovolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. je nutno posuzovat podle stavu existujícího v době rozhodování odvolacího soudu. Tomu podle něj nepochybně nasvědčuje slovní znění § 253 odst. 3 tr. ř., na které poukazuje dovolatel. Faktem je, že právní úprava není v tomto směru zcela jednoznačná, neboť ze znění § 251 odst. 1 tr. ř. by bylo možno dovozovat závěr opačný. Při nejednoznačnosti právní úpravy však není na místě takový výklad, který by nadměrně omezoval možnost nápravy vad rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném opravném řízení. Pokud by odstranění vad odvolání provedené po lhůtách plynoucích z § 251 tr. ř., avšak ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, mělo být neúčinné, zákonodárce by to výslovně uvedl. Odvolatel, který v příslušných lhůtách odvolání neodůvodnil, se vystavuje riziku, že odvolací soud jeho odvolání bez meritorního přezkumu odmítne podle § 253 odst. 3

tr. ř., a to ihned po předložení věci odvolacímu soudu. Nastane-li však situace, že vady odvolání jsou odstraněny až po uplynutí příslušné lhůty, ale tak, že odvolací soud má v době svého rozhodování doplnění odvolání k dispozici, není odmítnutí odvolání z formálních důvodů na místě a je povinností odvolacího soudu napadení rozhodnutí meritorně přezkoumat.

Pokud jde o dovolatelem zpochybňovanou právní kvalifikaci skutku, ta je podle názoru státního zástupce vzhledem k popisu skutku ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu značně problematická. Fakticky totiž jednání obviněného ke zmaření uspokojení věřitele vedlo, neboť zřízením věcného břemene nepochybně poklesla tržní cena předmětné nemovitosti, resp. vzhledem k charakteru věcného břemene se tato nemovitost stala prakticky neprodejnou. Nešlo však o zdánlivé zmenšení majetku, ale o skutečné znehodnocení majetku dlužníka. K postihu jednání spočívajících ve skutečném snížení majetku dlužníka je určeno ustanovení § 256 odst. 1 písm. a)

tr. zák. , pod některou z forem jednání tam popsaných by však bylo možno zřízení věcného břemene k nemovitosti podřadit jen při značně rozšiřujícím výkladu. Tuto právní problematiku by měl řešit odvolací soud v rámci řádného přezkumu věci podle

§ 254 odst. 1 tr. ř.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby uvedenému soudu podle § 265l tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil

v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda dovolání podané v této trestní věci splňuje všechny podmínky tak, aby na jeho podkladě mohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve smyslu § 265i odst. 3 a 4 tr. ř., tedy zda není dán některý z důvodů uvedených v § 265i odst. 1 tr. ř., pro který by byl povinován dovolání odmítnout.

Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a obsahuje všechny náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Obviněným výslovně uvedený dovolací důvod pak odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení

§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nelze jej považovat za zjevně neopodstatněné a stejně tak není zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a současně z jeho podnětu řešená otázka by nebyla po právní stránce zásadního významu.

Nejvyšší soud tedy nezjistil přítomnost žádného z důvodů pro odmítnutí dovolání a přistoupil proto k přezkumu věci ve shora uvedeném rozsahu, přičemž dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.

Podle § 251 odst. 1 pak nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249

odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253

odst. 3. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.

Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.

Úvahy dovolatele jakož i státního zastupitelství ohledně výkladu a aplikace ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř., které podle nich váže možnost odmítnutí odvolání na nesplnění náležitostí obsahu odvolání v přítomném čase a tedy k momentu vydání takového rozhodnutí, musel Nejvyšší soud odmítnout. Na uvedenou problematiku zaujal již v minulosti právní názor publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ? části trestní pod č. 59/2002, s následující právní větou : Jednou z náležitostí obsahu odvolání je i jeho odůvodnění ve lhůtách podle § 248, resp. § 251 tr. ř. Je-li odvolání odůvodněno po uplynutí lhůty pěti dnů uvedené v § 251 odst. 1 tr. ř., popř. není-li odůvodněno vůbec, odvolací soud je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítne. Lhůtu k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. nelze prodloužit, neboť jde o lhůtu zákonnou a trestní řád na možnost jejího prodloužení nepamatuje. Jak vyplývá z převzatého textu, k odstranění vad odvolání spočívajícím

v doplnění odůvodnění ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř., bylo-li provedeno až po lhůtě stanovené v souladu s ustanovením § 251 odst. 1 tr. ř., již nelze, za předpokladu splnění dalších podmínek uvedených v tomto ustanovení, přihlížet a odvolací soud je povinován takové odvolání odmítnout, aniž by mohl věc meritorně přezkoumávat.

Je tedy třeba zkoumat naplnění podmínek stanovených v § 251 odst. 1 tr. ř.

V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen obviněnému dne

7. 5. 2002 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 23. 4. 2002. Dne

14. 5. 2002 bylo obviněným prostřednictvím zvoleného obhájce podáno odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Bližší odůvodnění, ze kterého by bylo patrno jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, odvolání neobsahovalo. Dne 31. 5. 2002 byla obhájci obviněného doručena výzva samosoudce soudu prvního stupně (chybně označená jako výzva podle § 231 odst. 2 tr. ř.) k odstranění vad odvolání, která obsahovala tento text: "ve smyslu § 251 odst. 2

tr. ř. Vás vyzývám, abyste ve lhůtě 8 dnů odstranil vady odvolání tak, jak to vyplývá z ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., jinak nemůže být o odvolání krajským soudem rozhodováno". Dne 27. 6. 2002 bylo u soudu prvního stupně učiněno obhájcem obviněného podání obsahující odůvodnění odvolání s náležitostmi ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř.

Zde je třeba konstatovat, že odvolací soud nemůže podle § 253 odst. 4 tr. ř. odmítnout odvolání podle odst. 3 také tehdy, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1. Odvolací soud tedy musí nejprve zkoumat, zda odvolání má všechny zákonem požadované náležitosti a zjistí-li, že není bezvadné, zkoumá dále, jestli předseda senátu soudu prvního stupně splnil všechny své povinnosti. Kromě správnosti a úplnosti poučení v písemném vyhotovení rozsudku přezkoumává

i jeho postup při odstraňování vad dovolání. Zjistí-li, že předseda senátu soudu prvního stupně nepostupoval v souladu se zákonem, nemůže odvolací soud podané odvolání odmítnout, ale spis mu k nápravě vad postupu vrátí.

V posuzovaném případě odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval. V opačném případě by musel nezbytně dojít k závěru, že postup samosoudce v rámci výzvy obhájci obviněného a souvisejícím poučením nebyl v souladu s § 251 tr. ř. ve spojení s § 249 odst. 1 tr. ř. Obviněný měl v řízení obhájce, jenž za něj podal vadné odvolání. Bylo tedy na místě, aby samosoudce v rámci jemu příslušejícího postupu v odvolacím řízení obhájce ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval, aby konkrétní vady odvolání ve stanovené lhůtě pěti dnů odstranil a současně jej upozornil, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Tak však neučinil, když kromě dalších nesprávností v textu výzvy odvolatele poučil, že "jinak nemůže být o odvolání krajským soudem rozhodováno". Je zřejmé, že tento text poučení nelze považovat za řádné poučení ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. v návaznosti na § 249 odst. 1 tr. ř.

V daném případě byl tedy splněn předpoklad ustanovení § 253 odst. 4 tr. ř., zabraňující odvolacímu soudu podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolání obviněného odmítnout.

Ve výše uvedeném smyslu a rozsahu tedy Nejvyšší soud spatřuje dovolání obviněného důvodným. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a)

tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (ustanovením § 253 odst. 3, 4 tr. ř.) pro takové rozhodnutí.

Z podnětu dovolání obviněného proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož by vrácení věci soudu prvního stupně k dodatečnému splnění jeho povinností v odvolacím řízení bylo pro již provedené odstranění vad odvolání odvolatelem bezpředmětné, přikázal proto věc odvolacímu soudu - Krajskému soudu v Brně, aby ji

v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K druhé alternativě zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)

tr. ř., kterou obviněný ve svém dovolání také uplatnil /tj. že bylo rozhodnuto

o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ust. § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím dovoláním napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř./, Nejvyšší soud uvádí, že posouzení jeho oprávněnosti nepřichází v úvahu, neboť napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně o odmítnutí odvolání muselo být zrušeno vzhledem

k existenci již první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Navíc odvolací soud se zatím vůbec nezabýval správností právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení v předmětné věci, tudíž v dovolacím řízení nebylo možné toto posouzení přezkoumávat. Proto Nejvyšší soud přikázal odvolacímu soudu, aby podaný řádný opravný prostředek věcně projednal, a v rámci tohoto postupu bude v odvolacím řízení proveden přezkum rozsudku soudu prvního stupně a řízení mu předcházejícího i z těch hledisek, která jsou částečně předmětem dovolacích námitek obviněného.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. února 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 25. February 2003