JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 847/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2008 dovolání podané obviněným E. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 To 358/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 34/2006, a rozhodl

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. s e dovolání obviněného E. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 1 T 34/2006, byl obviněný E. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (skutky pod body 1–6), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (skutky pod body 8, 9a, 9b, 11), trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 10), organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (skutek pod bodem 12), přičemž za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (skutky pod body 1–6), trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 10) a organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (skutek pod bodem 12), a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2005, č. j. 1 T 84/2005–51, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2005, byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl zrušen výrok o trestu za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., pro který byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2005, č. j. 1 T 84/2005–51, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný byl dále odsouzen též za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona (skutky pod body 8, 9a, 9b a 11), a to podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Týmž rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byl naproti tomu obviněný E. Š. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že měl dne 14. 1. 2005 v Olomouci vylákat od A. N. pod záminkou uhrazení jejího dluhu u společnosti H. C. a. s. hotovost ve výši 15 000 Kč, přičemž peníze, které převzal, použil pro svoji potřebu a úhradu neprovedl, čímž A. N. měl způsobit škodu ve výši 15 000 Kč, v čemž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spojení se skutky pod body 1–4.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému E. Š. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené R. S., bytem S., okres P., částku 390 000 Kč, poškozené A. F., bytem K., K., částku 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. S., bytem S., okres P., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněným E. Š. a M. B. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozenému P. Z., bytem M., ul. H., okres P., částku 98 970 Kč a poškozenému R. S., bytem M., ul. N,, okres P., částku 166 000 Kč.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Prostějově se shora uvedené trestné činnosti obviněný E. Š. dopustil tím, že:

společně s M. B.

1.

dne 25. 2. 2005 v P. vylákali pod záminkou půjčky na dobu tří dnů od V. S., hotovost ve výši 15 000 Kč, přičemž peníze, které převzali, použili pro svoji potřebu a nevrátili, čímž mu způsobili škodu ve výši 15 000 Kč,

2.

v době od 19. 2. 2005 do 21. 2. 2005 s nepravdivým tvrzením o potřebě prověření vhodnosti jeho bankovního účtu k převodu peněžních prostředků ve prospěch obžalovaných a s nepravdivým ujištěním, že zařídí stornování smluv, přesvědčili O. V., aby uzavřel

dne 19. 2. 2005 v P. v prodejně společnosti O. s. r. o. na ulici O. se společností G. M. M., a. s., smlouvu o úvěru na koupi televizoru a domácího kina v celkové hodnotě 38 998 Kč,

dne 19. 2. 2005 v O. v obchodním domě C. na K. ul. se společností C. Č., a. s., smlouvu o úvěru na koupi televizoru v hodnotě 18 990 Kč,

dne 21. 2. 2005 v P. na poště na J. ul. se společností H. C. a. s. smlouvu o úvěru, na základě které převzal hotovost ve výši 15 000 Kč,

dne 21. 2. 2005 v O. v prodejně společnosti O. s. r. o. na ulici B. se společností H. C. a. s. smlouvu o úvěru na koupi pračky zn. LG v hodnotě 19 999 Kč, a poté, co O. V. smlouvy uzavřel, předal jim částku 15 000 Kč a smlouvy ke stornování, které neprovedli, ale smlouvy následně v prodejnách předložili s požadavkem na vydání zboží, přičemž předstírali, že tak činí se souhlasem kupujícího, na základě čehož jim bylo zboží vydáno, a věci, včetně částky 15 000 Kč, si ponechali pro svoji potřebu, čímž O. V. způsobili škodu ve výši 92 987 Kč,

3.

v době od 13. 2. 2005 do 15. 2. 2005 s nepravdivým příslibem výdělku a nepravdivým ujištěním, že zařídí stornování úvěrových smluv, přesvědčili R. S., aby uzavřel

dne 13. 2. 2005 v P. v prodejně společnosti P. C. s. r. o. na ul. S. se společností H. C. a. s. smlouvu o úvěru na koupi televizoru zn. Sony v hodnotě 25 498 Kč,

dne 13. 2. 2005 v P. v prodejně společnosti O. s. r. o. na ul. O. se společností G. M. M., a. s., smlouvu o úvěru na koupi televizoru zn. Sony v hodnotě 30 198 Kč,

dne 13. 2. 2005 v O. v obchodním domě C. na K. ul. se společností C. Č,, a. s., smlouvu o úvěru na koupi mobilního telefonu zn. Nokia v hodnotě 11 990 Kč, který po uzavření smlouvy převzal,

dne 15. 2. 2005 v B. v prodejně společnosti E. W. s. r. o. na ul. S. smlouvu o úvěru na koupi mobilního telefonu zn. Nokia s příslušenstvím v hodnotě 13 468 Kč, který po uzavření smlouvy převzal,

a poté, co R. S. smlouvy uzavřel, předal jim mobilní telefony a smlouvy ke stornování, které neprovedli, ale smlouvy následně v prodejnách předložili s požadavkem na vydání zboží, přičemž předstírali, že tak činí se souhlasem kupujícího, na základě čehož jim bylo zboží vráceno, a věci si ponechali pro svoji potřebu, čímž R. S. způsobili škodu ve výši 81 154 Kč,

4.

dne 16. 2. 2005 v P. v restauraci U s. na ul. P. vylákali od R. S. pod záminkou úhrady zbytku pořizovací hodnoty jeho vozidla zn. Škoda Felicia, ve prospěch společnosti G. M. M., a. s., hotovost ve výši 85 000 Kč, přičemž peníze, které převzali, si ponechali pro svoji potřebu a úhradu neprovedli, čímž R. S. způsobili škodu ve výši 85 000 Kč,

5.

dne 18. 2. 2005 se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch přiměli P. Z. pod nepravdivou záminkou zisku, aby v O. v OD C. uzavřel se společností C. Č., a. s., P., smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla uvedenou společností poskytnuta finanční částka 48 970 Kč na nákup barevného televizoru zn. SONY a PC sestavy, přičemž uvedené zboží převzali obžalovaní s tím, že zajistí stornování smlouvy a P. Z. vyplatí 10 000 Kč, což neměli v úmyslu realizovat, zboží si ponechali a způsobili tak P. Z. škodu ve výši nejméně 48 970 Kč,

6.

dne 19. 2. 2005 se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch přiměli P. Z., nar. 24. 1. 1980, pod nepravdivou záminkou zisku, aby v O. prodal společnosti A. C., s. r. o. za finanční částku 50 000 Kč svůj osobní automobil zn. MAZDA 323, přičemž kupní cenu od P. Z. vylákali s tím, že zajistí stornování kupní smlouvy, předmětný automobil P. Z. vrátí a vyplatí mu navíc 10 000 Kč, což neměli v úmyslu realizovat a finanční částku 50 000 Kč si ke škodě P. Z. ponechali,

společně s M. E.

8.

dne 27. 8. 2005 v K. po vzájemné domluvě vylákali od A. F. a M. F., s nepravdivým tvrzením, že zdědil nemovitosti a peníze, hotovost ve výši 50 000 Kč jako zálohu na provizi za vyřízení údajného dědictví, přičemž peníze, které převzali, použili pro svoji potřebu, čímž A. F. způsobili škodu ve výši 50 000 Kč,

E. Š. sám

9a

v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2005 v P. vylákal pod záminkou obstarání osobního automobilu od K. M. hotovost ve výši 400 000 Kč, přičemž peníze, které převzal, použil pro svoji potřebu a vozidlo neobstarával, čímž K. M. způsobil škodu ve výši 400 000 Kč,

9b

v přesně nezjištěné době v měsících červenci až září 2005 v P. a Ž. vylákal pod záminkou krátkodobých půjček od K. M. postupně hotovost ve výši 20 000 Kč, 40 000 Kč a 1 500 Kč, přičemž peníze, které převzal, použil pro svoji potřebu a nevrátil, čímž K. M. způsobil škodu ve výši 61 500 Kč,

10.

v přesně nezjištěný den v období od 16. 6. 2005 do 20. 6. 2005 při jízdě vozidlem zn. Mercedes z P. do obce A. a následně v blízkosti obcí A. a M. opakovaně udeřil pěstí do obličeje K. M. a hrozil, že usmrtí jeho a členy jeho rodiny, přičemž požadoval, aby K. M. a jeho příbuzní upustili od požadavku vrácení dluhu ve výši 400 000 Kč, který vůči nim obžalovaný měl,

11.

v blíže nezjištěných dnech v srpnu 2005 v P. a v O. vylákal od R. S. zneužívaje její citové náklonnosti a důvěry, pod nepravdivou záminkou půjček pro účely svého podnikání, které splatí po realizaci svých obchodů, finanční hotovost postupně ve výši 30 000 Kč, 295 000 Kč a 65 000 Kč, přičemž peníze, které převzal, použil pro svoji potřebu a nevrátil, čímž způsobil R. S. škodu ve výši 390 000 Kč,

společně s P. H.

12.

dne 11. 5. 2005 v P. v autobazaru A. M. C. s. r. o. na ulici V., docílil P. H. poskytnutí úvěru ve výši 279 300 Kč od společnosti G. M. M. a. s., na nákup osobního automobilu zn. Mercedes Benz E Diesel W 210 300 TD, tím, že k této žádosti doložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance, ve kterém bylo uvedeno, že je zaměstnán ve společnosti A., s. r. o., ul. V., P., s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 100 Kč, což se nezakládalo na pravdě, neboť jmenovaný u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a takového příjmu nedosahoval, přičemž toto nepravdivé potvrzení P. H. opatřil E. Š., který mu zároveň celou transakci poradil, složil za něj v autobazaru akontaci na nákup vozidla ve výši 119 700 Kč a vozidlo také osobně převzal a přislíbil mu, že splátky úvěru bude hradit, ale vyjma tří splátek ve výši 14 698,17 Kč tak neučinil, čímž způsobili společnosti G. M. M. a. s., škodu ve výši nejméně 279 300 Kč.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný E. Š. a též obviněný M. B. Na podkladě těchto opravných prostředků rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 To 358/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obžalovaného E. Š. ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody v trvání šesti let, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že E. Š. podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného M. B. bylo stejným rozhodnutím zamítnuto podle § 256 tr. ř. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému E. Š. dne 15. 2. 2008, jeho obhájci dne 20. 2. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově dne 14. 2. 2008.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný E. Š., prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. B., dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Prostějově v pondělí 21. 4. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacích důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a dále uvedl, že mu byl napadeným rozhodnutím uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a ve svých důsledcích je ve výměře přesahující trestní sazbu, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný však rovněž uvedl, že v případě dovoláním napadeného rozhodnutí je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť se odvolací soud nevypořádal s celým jeho odvoláním, když chybí výrok týkající se části odvolání, kterou obviněný napadl výrok o vině u jednotlivých útoků a též výrok o náhradě škody.

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatoval obviněný, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s vadami, které namítl ve svém odvolání. Dále uvedl, že odvolací soud v rámci veřejného zasedání neprovedl písemně podané odvolání a byla tedy porušena zásada ústnosti a veřejnosti. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu podle mínění obviněného nereflektuje jednotlivé námitky vyčerpávajícím způsobem, ale odvolací soud se omezil pouze na obecná konstatování. Vzhledem k těmto skutečnostem konstatoval obviněný, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, stejně jako základní zásady trestního řízení.

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl obviněný, že nalézací soud nesprávně dovodil, které skutky náleží do souhrnného trestu a které do trestu úhrnného. V důsledku tohoto pochybení je pak podle mínění obviněného vadná kvalifikace podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. a tím i výše uloženého trestu. Za nesprávný považuje obviněný rovněž závěr o tom, že útoky uvedené pod body 9a a 9b rozsudku nalézacího soudu představují pokračující trestný čin. K tomu dodal, že nebyl prokázán jednotící úmysl a chybí zde i časová souvislost. Pokud jde o útok uvedený pod bodem 9a uvedl obviněný, že ten náleží do období před vyhlášením rozsudku ze dne 30. 6. 2005 a měl být proto zahrnut do souhrnného trestu odnětí svobody ve výměře tří let. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že útok pod bodem 10 byl naproti tomu zahrnut do citovaného souhrnného trestu odnětí svobody, ač časově následuje po útoku popsaném v bodě 9a. Závěrem obviněný uvedl, že si nalézací soud „vypomohl“ údajným pokračováním v trestné činnosti popsané pod bodem 9b rozsudku, avšak s tímto posouzením nelze souhlasit.

V poslední části svého mimořádného opravného prostředku obviněný konstatoval, že odvolací soud nevyčerpal celou šíři jeho odvolání, když změnil výrok o vině pouze pokud jde o několik útoků, avšak o zbytku odvolání nijak nerozhodl, tj. např. postupem podle § 256 tr. ř. Absentují proto výroky odvolacího soudu týkající se odvolání podaného proti výrokům o vině i náhradě škody.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí průběhu předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve k námitce podřazené dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že tato je neodůvodněná. Zamítnutí odvolání podle § 256 tr. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí jakož i řízení, které mu předcházelo. Dovolatel se však domáhá, aby o jeho odvolání bylo rozhodnuto dvojím způsobem, tedy aby odvolací soud, pokud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nezákonný pouze ve výroku o trestu, tento oddělitelný výrok svým usnesením zrušil a o zbytku dovolání rozhodl tak, že se zamítá. Odvolání obviněného však tvoří jediný celek. Napadené rozhodnutí tedy není z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku.

K námitkám obviněného uvedeným v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně konstatuje, že zde se obviněný domáhá především přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Obviněný výslovně uvádí, že se odvolací soud nevypořádal se skutkovými vadami, které v odvolání rozsudku okresního soudu vytýkal. V této části tedy ve skutečnosti obviněný dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) nikoli hmotně právním základu.

V případě námitek, které obviněný přiřadil dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupkyně uvádí, že trest odnětí svobody v délce čtyř roků není vyměřen mimo rozpětí zákonné trestní sazby na trestný čin, kterým byl dovolatel uznán vinným. Další uvedené námitky, tedy že soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. a v důsledku toho nesprávně posoudily trestné činy ad 9a a 9b jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu a v návaznosti na toto pochybení nesprávně posoudily, které trestné činy se sbíhají s již pravomocně přisouzeným předcházejícím odsouzením obviněného, však mají povahu námitek hmotně právních a je jimi relevantně naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (státní zástupkyně zjevně nedopatřením uvádí § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.). V této části státní zástupkyně hodnotí dovolání jako důvodné.

Důvodnost státní zástupkyně spatřuje v tom, že ze spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením PČR SKPV OOK Prostějov, ČTS: ORPV - 327/KPV-OOK-2005, ze dne 30. 4. 2005, bylo zahájeno trestní stíhání, jehož doručením dne 16. 5. 2005 bylo obviněnému sděleno obvinění pro trestný čin podvodu. Šlo o jednání ze dne 18. 2. 2005 kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona. Jakmile došlo k zahájení trestního stíhání pro trestný čin a obviněný spáchá poté další útok naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky § 89 odst. 3 tr. zák, jde již o další skutek (§ 12 odst. 11 tr. ř.). Soud prvního stupně proto pochybil, když si neupřesnil, zda útok spáchaný ke škodě K. M. časově vymezený od 1. 5. 2005 do 31. 5. 2005 nebyl obviněným spáchán před sdělením obvinění, popřípadě nelze tuto nejistou okolnost hodnotit v neprospěch obviněného. Další obvinění pro trestný čin podvodu bylo obviněnému sděleno usnesením PČR SKPV OOK Prostějov, ČTS: ORPV-618/KPV-OOK-2005 ze dne 16. 8. 2005, které mu bylo doručeno dne 2. 9. 2005. Ani u druhého skutku ke škodě K. M. spáchaného v přesně nezjištěné době od července do září 2005 nebo jeho části tedy není jisté, zda je obviněný nespáchal po tomto datu. Důkazně nepodloženým předpokladem, že trestný čin byl v květnu 2005 spáchán až po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu tak došlo k zásadnímu zhoršení postavení obviněného, protože pouze přičtením škody ve výši 400 000 Kč přesáhla celková úhrnná škoda zákonnou hranici škody značné (§ 89 odst. 11 tr. zák.).

S určitostí bylo zjištěno, že útok ke škodě A. F. spáchal obviněný dne 27. 8. 2005. Pokračující trestný čin podvodu tvořený skutky ad 8, 9b a 11 nebyl tedy dokonán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku v předchozí trestní věci (ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 1 T 84/2005).

Nalézací soud dospěl k závěru, že časová přetržka tří měsíců mezi skutky spáchanými v únoru 2005 a květnu 2005 není blízkou časovou souvislostí ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. a vzhledem k zásadě zákazu reformace in peius nelze tedy očekávat, že by mohl být v novém řízení obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným útokem ad 9a a předchozím jednáním ad 1 – 6, a odsouzen k trestu v rozpětí trestní sazby od dvou do osmi let. Skutek popsaný pod bodem 9a rozsudku by měl být proto kvalifikován jako samostatný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a je ve vztahu souběhu k trestnému činu přisouzenému pravomocným rozsudkem ze dne 30. 6. 2005. Souhrnný trest, který by byl pak obviněnému ukládán podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., by byl ve stejné výši, jako v napadeném rozsudku, neboť tento byl již na samé horní hranici zákonné trestní sazby. Jako jeden pokračující trestný čin podvodu by měla být posouzena trestná činnost podvodného charakteru spáchaná po datu 15. 5. 2005 do 2. 9. 2005 (sdělení obvinění). Samostatný trest uložený za tento trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., event. dva trestné činy podvodu (v souběhu s jednáním nebo částí jednání ad 9b), by byl pro obviněného příznivější, i pokud by byl uložen na samotné horní hranici zákonné trestní sazby, protože i tehdy bude o jeden rok mírnější, než jak byl uložen napadeným rozsudkem krajského soudu.

Ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. bylo aplikováno v rozporu s ustanovením § 12 odst. 11 tr. ř. Výsledkem toho je nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného vyhověl a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ve výroku o vině ad 8, 9a, 9b a 11 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a aby Okresnímu soudu v Prostějově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Dospěl přitom k závěru, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Námitky, které obviněný podřazuje dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají. Obviněný jimi brojí proti procesnímu postupu odvolacího soudu, když si stěžuje, že tento jeho odvolání řádně neprovedl, čímž má zřejmě namysli, že jej při veřejném zasedání celé nepřednesl, a dále když shledává nedostatky v odůvodnění jeho rozsudku. Současně je z formulace námitek obviněného zřejmé, že mu jde o přezkoumání skutkových závěrů. Podle jeho názoru se odvolací soud nevypořádal se skutkovými vadami, které vytýkal rozhodnutí soudu prvního stupně. Těmito námitkami se tedy nelze v dovolacím řízení zabývat. Nadto je možno podotknout, že podle § 235 odst. 1 tr. ř., který upravuje průběh veřejného zasedání, přednese návrh (zde odvolání) osoba, která tímto návrhem dala k veřejnému zasedání podnět. Toto přednesení přitom neznamená nutně doslovné přečtení. Pokud obviněný užívá slovní spojení „soud neprovedl odvolání“ pak Nejvyšší soud upozorňuje, že soud provádí důkazy, nikoli obsah podání.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněný rozvedl v závěru svého dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné. Pokud mu odvolací soud vyhověl jen částečně, nelze již toto ve zbylé, neúspěšné části zamítnout (stejný právní názor byl vyjádřen např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 388/2002: „Jestliže totiž soud druhého stupně alespoň částečně vyhověl odvolání, které podal obviněný, byl jeho opravný prostředek zčásti úspěšný a následně již nelze ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítat, protože na jeho podkladě došlo k částečnému zrušení a změně prvostupňového rozhodnutí ve prospěch obviněného. Odvolání je tedy v tomto směru nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému“, obdobně např. 3 Tdo 810/2002, 7 Tdo 1079/2002).

Obviněný pak dále poukazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvádí, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští a který je ve výměře přesahující trestní sazbu. K tomuto je třeba v obecné rovině říci následující:

Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl–li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z námitek obviněného podřazených tomuto dovolacímu důvodu je jasně patrné, že naznačenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný však uplatnil současně i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod který je možno tyto námitky podřadit, neboť jimi namítá nesprávně posouzenou časovou souvislost, která měla vliv na právní kvalifikaci skutku. Obviněný výslovně poukazuje na dílčí útoky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., jak jej kvalifikoval soud prvního stupně, uvedené pod body 9a a 9b rozsudku nalézacího soudu, které podle něj nemohou být posouzeny jako součást pokračujícího trestného činu (spáchaného podle nalézacího soudu skutky 8, 9a, 9b a 11), a v důsledku toho je právní kvalifikace podle třetího odstavce § 250 tr. zák. nesprávná. K tomu dodává státní zástupkyně, že v případě skutků 9a a 9b není zřejmé, zda tyto byly spáchány jako součást pokračujícího trestného činu podvodu sestávajícího dále ze skutků uvedených pod body 8 a 11, a to vzhledem k časovým předělům daným daty 16. 5. 2005 (usnesení PČR SKPV OOK Prostějov, ČTS: ORPV - 327/KPV-OOK-2005, ze dne 30. 4. 2005, skutky 5 a 6), 2. 9. 2005 (usnesení PČR SKPV OOK Prostějov, ČTS: ORPV-618/KPV-OOK-2005 ze dne 16. 8. 2005, skutky 1, 2, 3 a 4) a také 14. 9. 2005 (usnesení PČR SKPV OOK Prostějov, ČTS: ORPV-618/KPV-OOK-2005 ze dne 14. 9. 2005, skutek 8), kdy byla obviněnému doručena usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu a ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. je třeba jednání spáchané po těchto datech posuzovat vždy jako nový skutek.

Argumentaci státní zástupkyně a potažmo i obviněného je třeba přisvědčit v tom směru, že z popisu skutku, jak jej formuloval nalézací soud, skutečně nelze vyčíst, zda jednání popsaná pod body 9a a 9b s ohledem na výše uvedené časové předěly tvoří jeden pokračující trestný čin podvodu společně s jednáními popsanými pod body 8 a 11. Nicméně v případě útoku označeného bodem 9a je tento nedostatek pouze formální. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 18 – 19) je totiž jasně patrné, že tento soud upřesnil spáchání útoku popsaného pod bodem 9a na dobu po 18. květnu 2005. Vycházel ze závěru, že M. následně půjčené peníze vybírali z vkladních knížek postupně od 18. 5. 2005 do 18. 7. 2005, což bylo prokazováno výpovědí svědků a listinnými důkazy (výpisy z vkladních knížek apod.). Pokud se tedy první výběr uskutečnil 18. 5. 2005, nic nenasvědčuje tomu, že by k předání peněz obviněnému mohlo dojít před datem 16. 5. 2005, tedy před sdělením obvinění pro předchozí trestnou činnost podvodného charakteru. Dílčí útok popsaný pod bodem 9a je tak správně posouzen jako součást jednoho pokračujícího trestného činu podvodu společně s útoky 8 a 11. Nelze samozřejmě přisvědčit ani námitce obviněného, že by měl být tento útok posouzen jako náležející do období před vyhlášením rozsudku ze dne 30. 6. 2005 a měl by být zahrnut do souhrnného trestu. U pokračujícího trestného činu je pro určení, kdy byl skutek spáchán, rozhodující ukončení jednání, tedy spáchání posledního dílčího útoku. Obviněný dále namítá, že nebyl prokázán jednotící úmysl a chybí časová souvislost. K tomu Nejvyšší soud jednak připomíná, co bylo výše řečeno v obecné rovině k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že nelze v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu zpochybňovat dokazování a skutkové závěry. Ohledně časové souvislosti je pak Nejvyšší soud toho názoru, že blízká časová souvislost (§ 89 odst. 3 tr. zák.) mezi útoky 8, 9a, 9b a 11 je zcela nepochybně dána, tedy celé toto jednání obviněného by bylo nutno posoudit jako jeden skutek, nebyla-li by mu obvinění pro trestnou činnost podvodného charakteru sdělována postupně.

V případě útoku označeného bodem 9b rozsudku, který soud prvního stupně časově vymezil do období července až září 2005, pak už není rozhodné, zda zde popsané jednání nebo jeho část (z popisu skutku je zřejmé, že obviněný vylákal od poškozeného hotovost postupně ve třech samostatných částkách) nebyla spáchána až po datu 2. 9. 2005, resp. 14. 9. 2005, a zda se nejedná o nový skutek. Pokud by totiž část tohoto jednání spáchal obviněný až po datu 2. 9. 2005 a nebylo by je tedy možno posoudit jako součást pokračujícího trestného činu podvodu společně s útoky popsanými pod body 8, 9 a 11 a částí jednání uvedeného pod bodem 9b spáchané před tímto datem, pak by jej bylo nutno posoudit jako samostatný trestný čin, což by bylo k tíži obviněného. Škoda způsobená zbývajícími útoky popsanými pod body 8, 9a a 11 by i tak v součtu významně překročila hranici značné škody podle § 89 odst. 11 tr. zák., tedy na právní kvalifikaci činu by tato změna neměla vliv. Je tedy zcela zřejmé, že nové projednání věci by nepřineslo obviněnému možnost zmírnění právní kvalifikace, potažmo uloženého trestu.

Z popsaných důvodů proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednání dovolání by nemohlo ovlivnit postavení obviněného a vzhledem k tomu, že otázka, která má být dovoláním řešena, není po právní stránce zásadního významu, postupoval podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 24. November 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás