JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 832/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2008 dovolání podané obviněným P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 7 To 50/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 38/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 12 T 38/2004, byl obviněný P. H. uznán vinný trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

1. v době od srpna 2000 do 4. 10. 2000 v B. telefonicky a při osobním kontaktu hrozbami pohrůžkou násilí spočívající v postoupení pohledávky ve výši 1 450 000 Kč rusky mluvícím osobám, které budou vymáhat dlužnou částku užitím násilí, požadoval po V. M. úhradu dlužné částky, přičemž v důsledku psychického nátlaku byl poškozený hospitalizován v psychiatrické léčebně B. Č. v době od 4. 10. 2000 do 16. 11. 2000,

2. dne 17. 11. 2000 v B., v místě bydliště V. M. prostřednictvím manželky O. M. pod pohrůžkou násilí spočívajícího v postoupení pohledávky jiné osobě, která bude dluh vymáhat i násilím, požadoval po V. M. úhradu částky uvedené v bodě 1) obžaloby,

3. dne 26. 6. 2001 v B. na zahrádce Z. kavárny pod vlivem již vyvíjeného nátlaku na V. M. požadoval podepsání směnky znějící na částku 1 500 000 Kč v souvislosti s poskytnutou půjčkou ve výši 650 000 Kč a vyhrožoval poškozenému fyzickou likvidací rodiny a fyzickým týráním jeho samotného, přičemž v důsledku psychického nátlak V. M. směnku podepsal,

4. v době od 29. 6. 2001 do 31. 7. 2001 v B. telefonicky pod pohrůžkou použití násilí spočívajícího v postoupení pohledávky osobám, které budou dluhy vymáhat násilím, požadoval po V. M. úhradu částky 1 500 000 Kč ze směnky podepsané dne 29. 6. 2001, přičemž pod vlivem již vyvíjeného dlouhodobého nátlaku hrozbou násilí poškozený dne 1. 8. 2001 před notářem podepsal smlouvu o zajištění závazku převodem práv na vibrolis značky UNIMATIC 1100, rok výroby 1990, v hodnotě 5 757 000 Kč, na základě které v případně, že poškozený neuhradí částku 1 500 000 Kč do 3. 8. 2001 zůstává věřiteli vlastnické právo k tomuto stroji a obžalovaný je oprávněn vibrolis prodat za účelem uhrazení pohledávky.

Podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 8 To 124/2006.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 7 To 50/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu, a za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. upustil u obviněného P. H. podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu k trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému P. H. dne 19. 2. 2008, jeho obhájkyni dne 18. 2. 2008 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 15. 2. 2008.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně Mgr. K. N. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 9. 4. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část rozsudku odvolacího soudu, a jeho prostřednictvím též výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný konstatováním, že se jednání popsaného v rozhodnutí obou soudů nedopustil. K tomu dodal, že se poškozený nechal účelově hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Pokud jde o zdroj peněz, z něhož pochází půjčené peníze, navrhl obviněný, aby byl jako svědek vyslechnut M. L. Dále poukázal na skutečnost, že na podkladě lékařské zprávy psychiatrické léčebny B.-Č. nelze učinit jednoznačný závěr o souvislosti mezi depresivní poruchou poškozeného a údajným vydíráním. V tomto směru navrhl obviněný zpracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie.

V další části svého dovolání uvedl obviněný, že výpověď poškozeného je stižena řadou nejasností a rozporů a tudíž nemůže představovat podklad pro rozhodnutí ve věci. Obviněný dále vyjádřil nesouhlas s hodnocením výpovědi spoluobviněného B. Ten podle jeho mínění neměl důvod svoji výpověď zkreslovat, jak se domnívaly soudy v předchozím řízení.

Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že dovolatel nevznesl žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestného činu vydírání podle § 235 tr. zák. nebo která by se týkala nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Státní zástupce naproti tomu konstatoval, že obviněný směřuje své námitky toliko do oblasti skutkových zjištění.

Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný totiž veškeré své námitky směřuje proti závěru soudů, že se dopustil jednání popsaného v jejich rozhodnutích, resp. proti rozsahu dokazování (navrhované provedení výslechu M. L. a vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie) a dále proti hodnocení v trestním řízení provedených důkazů (výpovědí svědků).

Obviněný tedy ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se způsobem provádění dokazování, hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že dovolání obviněného neobsahuje žádné jiné námitky, tedy námitky, které by obsahově naplňovaly jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. či jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 07. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás