JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 818/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 7. srpna 2008 dovolání obviněného K. K, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 6 To 632/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 68/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 4 T 68/2007, byl obviněný K. K. uznán vinným trestnými činy kuplířství dle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. /bod 1/, trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. /bod 2/, trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. /bod 3/, trestnými činy ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. /bod 4/ a trestnými činy lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. /bod 5/. Za výše uvedené trestné činy byl podle § 204 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let s tím, že podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Poškozená J. P. byla dle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 6 To 632/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b, d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve výroku o vině v bodech 1), 3), 4) a celý výrok o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného nově uznal vinným trestnými činy kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. /bod 1/, trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. /bod 3/ a trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. /bod 4/.

Při nezměněném výroku o vině Okresního soudu v Bruntále pod body 2) a 5) Krajský soud v Ostravě obviněného K. K. podle § 241 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon zařadil odsouzeného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Výrok o odkazu poškozené J. P. ve věci náhrady škody na řízení ve věcech občanskoprávních zůstal krajským soudem nezměněn.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bruntále a Krajského soudu v Ostravě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

- /bod 1/: v době od července 2005 do 21. 8. 2006 v M. B. (okres B.), v O., v O., v R. u P. a v L. v A., ml. M.M., a D. U., učinil nabídku poskytování sexuálních služeb za úplatu, D. U. napadl pro nízkou odměnu získanou za sexuální služby, a to i v době jejího těhotenství a L. P., pod záminkou, že se postará a finančně ji zajistí i jejího syna dosáhl toho, že vykonávala sexuální služby, kdy jmenované odevzdaly obžalovanému odměny získané z pohlavních styků v částce nejméně 100.000,- Kč;

- /bod 2/: v přesně nezjištěných dnech na podzim roku 2005 v M. B., okres B., v bytě na ul. J.:

a) mířil na L. P. expanzní pistolí Erma – Werke, model EGP65, ráže 8 mm, P.A.K. v. č. 0387779 s tím, že ji zastřelí, když bude chtít odejít, to vše za přítomnosti jejího syna a J. O.,

b) přivázal L. P. k posteli, poté, co ji obnažil, přes její odpor a nesouhlas ji přiměl, aby mu ústy sála pohlavní úd, a poté na ní vykonal soulož;

- /bod 3/: přesně nezjištěného dne v druhé polovině roku 2005 v L. v A. opakovaně nejméně ve čtyřech případech předal vždy jednu dávku metamfetaminu, v celkovém množství nejméně 4 g, uvedeného jako psychotropní látku v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., L. P.;

- /bod 4/: v době nejméně od února do 27. 4. 2006 v M. B., okres B., bránil ml. M. M., aby nastoupila výkon ochranné výchovy, uložené ji rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. 1 Tm 13/2005, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2005, s tím, že pracovníkům výchovného ústavu tvrdil, že je těhotná, přičemž ji zamykal v bytě;

- /bod 5/: v M. B., okres B., s vědomím, že peníze nutně potřebuje na jídlo a boty pro nezletilé děti, zapůjčil J. P.:

a) dne 10. 4. 2006 částku 500,- Kč s tím, že dne 12. 4. vrátí 2.700,- Kč, když tak neučinila, požadoval do 19. 4. částku 4.500,- Kč,

b) dne 21. 4. 2005 částku 500,- Kč s tím, že dne 25. 4. vrátí 5.000,- Kč, když tak neučinila, domáhal se plnění závazku s tím, že jinak na ni pošle vymahače, kteří z ní peníze dostanou bitím, čímž dosáhl vydání částky 1.700,- Kč.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen (mimo jiné) obviněnému K. K. dne 21. 2. 2008, jeho obhájci JUDr. K. S. dne 21. 2. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství Bruntál dne 20. 2. 2008.

Obviněný K. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém obviněný odkázal na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je dle svého tvrzení přesvědčen, že rozsudky Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Bruntále spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění dovolání obviněný nejprve namítá, že odvolací soud (stejně jako soud nalézací), přestože trest obviněnému snížil, nevyhodnotil všechna skutková zjištění správně. Zejména objektivně nevyhodnotil a neprovedl další navrhované důkazy a nesprávně vyhodnotil rozpory. Dovolatel tvrdí, že opatřením Policie SKPV Bruntál ze dne 8. 9. 2006, byly přibrány pro svědkyni P. dvě soudní znalkyně PhDr. K a MUDr. S. Zatímco PhDr. K. se ve věci zkoumání L. P. vyjádřila, soudy se vůbec nezabývaly tím, že schází znalecký posudek MUDr. S. a tento v konečném důsledku jako důkaz nebyl vůbec proveden. Následně K. K. poukazuje na rozporné právní vyhodnocení znaleckých posudků, zejména u svědkyně P. a upozorňuje na to, že soudní závěry se podstatně liší od vyhodnocení důkazů soudní znalkyní PhDr. K. V této souvislosti akcentuje rozporuplnost svědecké výpovědi této svědkyně. Zejména se však dovolatel ohrazuje vůči tvrzení této svědkyně ve věci výroby, držení a následného podávání drog. Obviněný dále žádá, aby se Nejvyšší soud zabýval i mírou odpovědnosti za spáchanou trestnou činnost dalších osob, které jsou dle jeho názoru více či méně zainteresované na trestné činnosti. V této souvislosti především poukazuje na to, že došlo k vyloučení jeho věci k samostatnému projednání a soudní řízení proti spolupachatelům R. a P. jsou vedena samostatně. Z tohoto důvodu navrhuje, aby se Nejvyšší soud zabýval i tímto vyloučeným spisem. V této souvislosti rovněž upozorňuje, že celou jeho trestnou činností se prolíná osoba jeho bratrance G. S., který však dosud nebyl orgány činnými v trestním řízení obviněn ani spoluobviněn. Na základě výše uvedeného uzavírá, že soudy posuzující trestnou činnost K. K. neměly doposud možnost plnohodnotně ověřit míru jeho odpovědnosti na spáchané trestné činnosti, ani časový sled jednotlivých skutků. Proto v dovolacím petitu žádá, aby Nejvyšší soud ČR napadený rozsudek soudu II. stupně, ale i rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému projednání a rozhodnutí.

K předmětnému dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém vyjádření zdůrazňuje, že argumentace obviněného jednoznačně směřuje proti skutkovým zjištěním obou soudů, které se případem v minulosti zabývaly. Dovolatel dle jeho názoru zjevně nerozlišuje mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku, když za „posouzení skutku“ zjevně nesprávně považuje vyhodnocení provedených důkazů, které slouží k formulaci skutkových vět, které jsou obsaženy ve výroku o vině. Nicméně trestní řád v odkazu na ust. § 265b odst. 1 písm. g) pod tímto pojmem chápe hmotně právní hodnocení již stabilizovaného skutkového stavu, jinými slovy formulaci právních vět a jím odpovídajícímu pojmenování trestných činů slovním označením a číslem paragrafu, pod nímž jsou uvedeny v trestním zákoně. Všechny výhrady dovolatele ovšem směřují právě proti skutkovým hodnocením, neboli proti posouzení provedených důkazů a definici skutkových okolností jednotlivých deliktů. Proto výhrady obviněného nemohou naplnit deklarovaný důvod dovolání a nevyhovují ani žádnému z jiných v trestním řádu jmenovaných důvodů dovolání, v důsledku čehož státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v předmětném podání.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že je podáno osobou oprávněnou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Dále byl Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání, které upravuje ust. § 265f tr. ř. Podle tohoto ustanovení dovolání musí obsahovat vedle obecných náležitostí podání (viz § 59 odst. 3 tr. ř.) také tvrzení, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to s odkazem na zákonné ust. § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán a důvodů, které k tomu obviněného vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§ 265i odst. 3 – 5 tr. ř.) a rovněž určuje obsah jeho budoucího rozhodnutí i zaměření dalšího postupu ve věci (§ 265k až § 265m tr. ř.). V dovolacím petitu je proto nutné, aby dovolatel mj. specifikoval, které rozhodnutí má být zrušeno, popř. v jakém rozsahu, zda má být zrušeno včetně vadného řízení (§ 265k) a jak má být ve věci postupováno (§ 265l a § 265m tr. ř.).

V návaznosti na výše uvedené a po prostudování předmětného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný označil za rozhodnutí, proti kterému jeho dovolání směřuje – oba rozsudky (tedy soudu I. i II. stupně) a dále citoval konkrétní zákonné ustanovení dovolacího důvodu (ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.). Nicméně explicitně nekonkretizoval, proti kterým výrokům rozhodnutí soudu II. stupně (potažmo soudu I. stupně) svým dovoláním směřuje. V této souvislosti je nutné uvést, že rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, může být napadeno jako celek, ve výroku o vině i o trestu, nebo pokud rozhodnutí obsahuje více výroků, nebo se dotýká více osob – jen v konkrétním výroku a omezeném rozsahu. Proto je nutné, aby dovolatel tuto obsahovou náležitost přesně konkretizoval, neboť dovolacímu orgánu musí být zcela jasné, zda konkrétní výrok je napaden jako celek nebo pouze v určité části – a pokud je to tak, pak je dovolatel povinen tuto část přesně označit. Nicméně v předmětném dovolání obviněného K. K., podaném prostřednictvím jeho obhájce JUDr. K. S., tato trestním řádem požadovaná náležitost absentuje.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ust. § 265b tr. ř., Nejvyšší soud v dalším kroku posuzoval otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze subsumovat pod dovolatelem citované ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který odkazuje na situaci, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat otázku nesprávné či mylné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení, spočívající v posuzování jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva, nejen trestního, ale i jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

V obecné rovině je nutné uvést, že označený dovolací důvod musí být v dovolání uveden nejen formálně, ale rovněž je nezbytné jej podepřít relevantními konkrétními vadami, které spočívají v právním posouzení skutku. Nicméně v důsledku odlišného hodnocení provedených důkazů nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Je povinností Nejvyššího soudu vycházet ze skutkového zjištění soudu nalézacího, které může být důkazně doplněno soudem opravným a v návaznosti na takto zjištěný a stabilizovaný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nicméně Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Soud I. stupně je určen ke zjištění a prověření skutkového stavu věci, soud II. stupně je povinen napadené rozhodnutí soudu nalézacího přezkoumat a pokud je to nutné, tak skutkový stav důkazně doplní a v důsledku toho zkoriguje předmětné rozhodnutí. Tedy těžiště dokazování je jednoznačně v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat pouze soud II. stupně. Tímto je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není další – třetí instancí, v rámci které by měl být znovu projednáván skutkový stav věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Tímto postupem by se fakticky dostal do role soudů nižších stupňů, která mu nepřísluší – platná právní úprava takový postup jednoznačně vylučuje. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako soud III. instance, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Tedy východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v pravomocně ukončeném řízení stabilizované skutkové zjištění, vyjádřené v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé (popř. i další soudem zjištěné relevantní okolnosti z hlediska norem hmotného práva).

V posuzovaném případě z předloženého spisového materiálu vyplynul fakt, že obviněný K. K. nepostupoval tak, jak trestní řád předpokládá, ale v dovolání uvádí celou řadu svých pochybností o správnosti skutkových zjištění soudů I. i II. stupně. Dovolatel tak znovu usiluje o zpochybnění zjištěného stavu věci, s cílem prosazení jeho návrhu na to, aby Nejvyšší soud obě předmětná rozhodnutí zrušil a uložil soudu o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jeho prospěch. Aby dovolatel dosáhl tohoto cíle, podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě mimořádný opravný prostředek a odkazuje v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně je zřejmé, že tento důvod obviněný sice formálně uvádí, ale věcně jej neuplatňuje, neboť Nejvyššímu soudu předkládá pouze pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího a odvolacího. Obviněný však nemůže úspěšně předložit Nejvyššímu soudu námitky, které opět zpochybňují skutkový stav věci, posouzené již soudy nižších stupňů, a to ani na základě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g), ani na základě jiného dovolacího důvodu. Dovolatel neuplatil výhradu, kterou by bylo možné považovat za akceptovatelnou, a proto Nejvyšší soud nemohl napadená rozhodnutí věcně přezkoumat.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného, uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla materiálně podána z jiného důvodu, než které trestní řád v rámci tohoto dovolacího důvodu uvádí a vzhledem k tomu, že jiný dovolací důvod obviněný nevznesl, Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. odmítl dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rovněž v písemném vyhotovení dovolání shledal, že dovolatel svým dovoláním nevyhověl všem obsahovým náležitostem, které upravuje ust. § 265f tr. ř., konkrétně v tom, že zcela přesně nekonkretizoval, proti kterým výrokům rozhodnutí soudu II. stupně směřuje. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. odmítl rovněž dle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vydáno: 07. August 2008